Mgr. Jiří Řehák
Narozen 8. 11. 1967 v Chomutově, absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Od roku 1994 pracuje jako učitel na Gymnáziu Teplice, kde učí dějepis, základy společenských věd, ekonomii a politologii. V listopadu 2020 byl zvolen náměstkem hejtmana Ústeckého kraje pro oblast cestovního ruchu, kultury a památkové péče. Podílí se na mnoha kulturních a společenských aktivitách, a to jak v Teplicích, tak v Tisé u Děčínských stěn, která je nyní jeho druhým domovem. Pomáhá české menšině v Rumunsku a Srbsku, podílí se na organizaci Festivalu Banát. V roce 2020 získal prestižní ocenění: Cenu Vladimíra Jochmana pro učitele, a to za projekt Výchova k altruismu. Je velký znalec přírody Ústeckého kraje, který prošel i projel na kole křížem krážem. Žije střídavě v Teplicích a v Tisé.
Je tomu půl roku, co jste byl zvolen náměstkem hejtmana Ústeckého kraje. Co Vás z oblasti cestovního ruchu, kultury, popř. památkové péče, za které máte odpovědnost, nejvíce zaujalo, případně překvapilo?
Jak kultura, tak cestovní ruch patří k nejvíce postiženým odvětvím hospodářství během covidu. Přesto se lidé v těchto sektorech nehroutí a zkoušejí i v této době oslovit návštěvníky – jen jinou formou. Mohl bych vyprávět o muzeích, která vytvořila virtuální prohlídky, o lidech v Českosaském Švýcarsku, kteří připravili video pozvánky na podzimní výlety, o galeriích, které připravují výstavy. Takže milým překvapením jsou lidé, kteří tuhle situaci zvládají, navíc většinou velmi dobře. Naopak nepříjemně mě překvapil stav některých krajských budov, například teplický zámek bude potřebovat významnou investici, a to bude v této době těžké.
S tím cestovním ruchem, to je taková skoro sisyfovská práce. Cestovatelsky připravit a propagovat kraj stojí strašné peníze a mnoho úsilí. A pak stačí jedna tendenční televizní reportáž nebo pořad a může se začínat nanovo.
Náš kraj nemá dobrou pověst – jsme pořád považováni za průmyslovou základnu státu. My, kteří tu žijeme, dobře víme, že za humny máme krásu, srovnatelnou s nejhezčími partiemi kdekoli jinde v Čechách a na Moravě. Právě zkratkovité mediální informace kraji samozřejmě ubližují, posilují negativní stereotypy. Ale jde to naštěstí i obráceně. Náš kraj se i díky Filmové kanceláři Ústeckého kraje stává opravdovým rájem filmařů a tahle reklama je opravdu k nezaplacení. Když vynechám prostředky, které tu filmové štáby utratí, má to i přidanou hodnotu v tom, že divák získá plastičtější obrázek o našem kraji. Ta kancelář má jen jednu zaměstnankyni a ta pro cestovní ruch udělá opravdu hodně.
Naprosto úžasná a troufnu si hodnotit i bezkonkurenční je cyklostezka podle Labe. A teď možná bude další skvělá. Využití bývalého železničního svršku tratě z Děčína do Oldřichova na Teplicku. Rýsuje se však spor: znovu vlaky nebo cyklostezka?
Ústecký kraj jako jeden z mála krajů garantuje výstavbu takzvaných páteřních cyklostezek, a navíc se o ně následně i stará. Cyklostezka Labe je skvělá i v tom, že se podíváte až do východních Čech nebo naopak do Hamburku po jednom značení. Navíc kolem ní vyrůstá infrastruktura, už je prostě možné vzít rodinu s dětmi a jen tak na pár dní vyrazit. Atraktivní je i další krajská stezka Ploučnice, a navíc máme ambici propojit s Labskou stezkou i cyklostezku Ohře, která by se mohla otevřít během několika let. Letos už je nakreslená i čtvrtá krajská stezka, takzvaná „pánevní“ nebo „uhelná“, která se z Kadaně přes Chomutov, Most, Bílinu a Teplice napojí v Ústí nad Labem opět na Labskou cyklostezku. Dokonce už v Praze dostala číslo 66, s tím se dá mediálně pracovat, ale Harleye tam určitě nepustíme. Pokud jde o železniční trať Oldřichov – Děčín, tam je vážný problém v tom, že ta trať dosud není oficiálně zrušená a navíc zatím chybí případný investor cyklostezky. Já osobně za realističtější, a hlavně mnohem rychlejší variantu vidím obnovení železničního turistického provozu. Benefitem by mohlo být napojení na Děčínské stěny a Krušné hory – Sněžník, Tisou, skiareál v Telnici a Adolfově, památku UNESCO v Krupce, propojení s moldavskou železnicí atd. Ačkoli jsem aktivní cyklista, musím říct, že ještě nikdy nebyla postavena cyklostezka na nezrušené trati a nikdy ji nefinancovala Správa železnic – to je i legislativní problém. Právě v těchto dnech se o tom na kraji rozhoduje.
Dlouhá léta působíte jako učitel na jedné z nejprestižnějších škol v Ústeckém kraji, na teplickém gymnáziu. Jaký je Váš názor na zájem mladých o politiku a jejich zapojení?
Nemohu vydávat žádná dalekosáhlá prohlášení, dobře vím, že teplické gymnázium je svým způsobem výjimečné a já se zde navíc setkávám většinou se studenty, kteří si dobrovolně vybrali jeden z mých seminářů. Přesto musím říct, že nesdílím často slýchanou kritiku „pasivní generace, sedící u počítačových her a zírající na sociální sítě v mobilu“. Potkávám totiž aktivní příjemné studenty, kteří mají zájem o dění ve společnosti. Mnoho z nich se zapojuje do společenského i kulturního života v Teplicích i v místech VŠ, které navštěvují.
Politická témata, o která mají tito mladí největší zájem. A co bychom v našem kraji mohli udělat pro větší angažovanost mladých do regionálního společenského a politického dění?
Hodně z nich je činných v nezávislé kultuře, část je aktivní na poli ekologie, máme i dost studentů, kteří se podílejí na charitě. Velmi cenné jsou pro mě zejména diskuse o zahraničních problémech i o naší politické scéně, které často se studenty vedu na semináři z politologie. Musím říct, že studentské politické preference vůbec neodpovídají současnému rozložení sil v Poslanecké sněmovně, velmi se liší názor studentů a jejich rodičů, v 90. letech tomu tak určitě nebylo. Žádné speciální programy na zapojení mladých do společenského a politického života bych určitě nevytvářel. Trval bych na tom, aby naše generace chránila západní liberální demokracii, ve které se nejlépe rozvíjí občanská společnost. Studenti si pak to své určitě najdou sami i bez naší pomoci.
Banát – dlouhodobě organizujete pomoc rumunským a srbským krajanům. Proč je to stále ještě potřeba a jak se můžeme my všichni více zapojit?
Právě před týdnem jsem se vrátil z Banátu, kde jsem byl s přáteli na konferenci, která měla sečíst „covidové škody“. Potkal jsem tam naštěstí krajany, kteří loňský rok zvládli i bez turistů. Další takový rok už by ale mohl být fatální, práce v Banátu není, a tak je cestovní ruch nejvýznamnější zdroj obživy. Stovky krajanů už bydlí v Ústí nad Labem. Mají blízko lékaře, střední školu a práci v dojezdu místní dopravy. To jim v Banátu nikdy nemůžeme nabídnout.
Rozhodli jsme se tedy na naše riziko přece jen letos uspořádat obvyklý Festival Banát, na který opět vypravujeme nejdelší osobní vlak, který letos po kolejích v Evropě pojede. Zachránit tuhle silně věřící českou enklávu s archaickým jazykem a čistými srdci je velký úkol. Ústecký kraj dlouhodobě působí v srbském Banátu a tak budu moci pomáhat nejen jako spoluorganizátor festivalu a organizátor studentských expedic, ale i jako náměstek hejtmana. Zvu vás všechny do Banátu. Nebudete bydlet v hotelu, ale u místních. Jídlo vám uvaří z místních zdrojů, ne ze supermarketu. Na výlety mezi šesti českými vesnicemi nad Dunajem nikdy nezapomenete. Vezměte s sebou děti, pro ně to bývá zážitek na celý život.
(red.)
