Roku 1890 začaly jezdit první vlaky po železnici z Velkého Března do Verneřic a též na odbočce z Lovečkovic do Úštěka. Trať vedla kopcovitou krajinou Českého středohoří, kudy každý den stoupaly malé parní lokomotivy se čtyřmi vagóny údolím vzhůru a namáhavě supěly, jako když štěká pes. Proto se pro ně vžil název „Čokl“. Po druhé světové válce vlivem národnostním proměn v pohraničí klesaly počty cestujících i nákladů a na trati postupně převládala rekreační doprava. Přestože dráha v 70. letech vykazovala velmi solidní výkony v osobní přepravě, nepřežila tehdejší rušení tratí, a tak tudy 27. května 1978 projel i poslední vlak.
Mnoho nadšených lidí se však s krutým osodem dráhy nehodlalo smířit a již od roku 1980 byly podnikány první brigády i nesčetná jednání k zachování alespoň šestikilometrového úseku z Velkého Března do Zubrnic. Roku 1993 vzniklo občanské sdružení Zubrnická muzeální železnice, které se o trať stará dodnes, přičemž nesnesený a rekonstruovaný úsek trati Velké Březno – Zubrnice byl v roce 1998 prohlášen kulturní památkou České republiky. Později se objevily též snahy o obnovu dalších úseků, avšak ani v dnešní době se žádné radikální změny s přísunem nezbytných finančních prostředků příliš neočekávají.
Občanskému sdružení se tak alespoň podařilo obnovit trať z Velkého Března do Zubrnic, kde se otevřelo malé železniční muzeum v roce 1996. K původní expozici o historii dráhy se postupně přidala unikátní sbírka historických drezín, malá dopravní kancelář, zajímavé lokomotivy a vozy, které procházely postupnou restaurací. Muzeum je umístěno v bývalém nádraží ČSD Zubrnice – Týniště, kde se můžete dozvědět veškeré údaje o historii i současnosti místní dráhy. Snímek z roku 1998 zachytil část malého železničního muzea s exponáty lokomotiv a vagónů. Starou parní lokomotivu T 201 901 v popředí zde však již nenajdete.
Pavel Kovář
