Vznik obce Předlice, ležící západně od Ústí nad Labem, zapadá do období kolonizace v průběhu 12. a 13. století. Centrum Předlic představoval kostel, který měl původně stát na místě pozdějšího kostela svatého Vavřince, zbořeného koncem šedesátých let 20. století. V období husitských válek se okolí Předlic stalo svědkem velké bitvy na „Běhání“. Zde 14. června 1426 došlo ke střetnutí mezi spojenými husitskými vojsky s vojskem křižáků. V krvavé bitvě byli křižáci poraženi a při svém útěku se snažili zachránit v nedalekých Předlicích. Byli však husity obklíčeni, obec zapálena a křižáci pobiti.
Předlice představovaly až do druhé poloviny 19. stoíletí vždy jen malou zemědělskou obec bez většího významu. Pouze za držení majitelů Kelblů na přelomu 16. a 17. století se staly centrem malého panství. V té době zde vznikla tvrz, kolem které byly soustředěny i další zemědělské usedlosti. V období po třicetileté válce roku 1654 zde stávalo 28 obydlených domů a 2 pusté domy. Roku 1766 zřídil v Předlicích hrabě František z Mitrovic panský velkostatek a pro jeho správu nechal na místě bývalé tvrze vybudovat zámek s hospodářskými budovami. Na našem snímku jej spatříme, jak vypadal o téměř dvě století později – v roce 1930. V obci se úspěšně rozvíjelo zejména obilnářství a ovocnářství, ale na svazích Střížovického kopce rovněž vinařství. Za napoleonských válek však v důsledku bitvy u Chlumce utrpěly Předlice značné škody.
Příchod 19. století a pozdější nálezy uhlí změnily nejen charakter Předlic, ale i celého okolí. Významné změny pro obec přinesl rok 1848, kdy došlo ke zrušení roboty, odstranění soudní pravomoci vrchnosti a získání samospávy. S rozvojem těžby uhlí bylo na panství Nosticů, největších těžařů v revíru, zřízeno v předlickém zámku důlní ředitelství, které pak řídilo těžbu uhlí na všech nostických dolech. V roce 1910 měly Předlice již 206 domů, ve kterých žilo 4 625 obyvatel. Původní zemědělské obyvatelstvo tak stále více nahrazovali dělníci, drobní řemeslníci a obchodníci, přičemž přibývala i silná česká menšina přicházející sem za prací.
Pavel Kovář
