Na rulovém ostrohu, v prostoru dnešního bílinského zámku, vzniklo v 10. století přemyslovské hradiště, z něhož bylo spravováno území označované v latinských listinách jako provincia Belinensis. Ve 13. století došlo k přenesení správního střediska do Mostu, přičemž hrad, předchůdce dnešního zámku, se dostal do šlechtických rukou. Z podhradí vznikla trhová ves, která je podle záznamů z roku 1263 jmenována již jako město Bílina. Za husitských válek byla katolická a německá Bílina dobyta kališnickými voji a na čas se stala důležitým střediskem husitů. Roku 1502 získali hrad s panstvím Lobkovicové. Kolem roku 1750 se začalo u Chudeřic těžit uhlí a rok 1835 přinesl pro Bílinu vznik cukrovaru a manufaktury na výrobu porcelánu. Kromě běžných řemesel se pak též rozšířila řemesla související s textilní výrobou. V polovině 19. století patřila již Bílina se svými 3 728 obyvateli mezi největší mšsta tehdejších severozápadních Čech a předčila dokonce i Ústí nad Labem, které mělo o 800 obyvatel méně.
Historické okamžiky závratných změn a událostí zasáhly Bílinu a její okolí především v sedmdesátých letech 19. století. To již město disponovalo malými výrobními podniky, k nimž patřily zejména cihelny, vápenky, parní mlýny a Engelsova sklárna. V četných okolních dolech se ovšem tehdy uhlí nemohlo dobývat efektivněji a ve větších hloubkách, neboť těžba probíhala v závislosti na lidské síle bez využití výkonnějších pohonů. Možnost uplatnění technického pokroku se naskytlo až teprve roku 1872, kdy byl na dole Karolinen Zeche na Bílinsku zřízen vůbec první stroj poháněný parou.
Dne 6. června 1875 dorazil do Bíliny první parní vlak na nově postavené trati Plzeň – Břežánky. V té době rovněž dovolilo město zdejšímu cukrovaru, který vlastnili Lobkovicové, zřídit kanál přes někdejší hradní příkop. V srpnu 1875 vyšlo v Bílině zcela první číslo městských tištěných novin, které nesly název Biliner Nachrichtenblatt (Bílinský zpravodaj). Vycházely pouze v německém jazyce a staly se hodně čtenými pro jejich pestré aktuální zprávy z bílinského života a celého regionu. K lepšímu spojení Bíliny se světem tehdy nepřispěly pouze noviny a zavedení železnice, ale rovněž zprovoznění první telegrafní stanice. Na snímku z poslední třetiny 19. století spatříme náměstí v Bílině. V popředí stojí tehdejší koňský dostavník, v pozadí spatříme řadu starých domů a nad nimi bílinský zámek Lobkoviců.
Pavel Kovář
