Milí čtenáři, přinášíme Vám článek o Krušnohorském divadle Teplice, který vyšel v tištěném časopise RegioRevue Jaro 2024.
Divadlo Severu, Městské divadlo Teplice – Šanov, Divadlo bratří Čapků, Krajské krušnohorské divadlo, Stadttheater mit Kur – und Stadtsälen. To jsou historické názvy budovy, kterou v současnosti známe jako Krušnohorské divadlo Teplice a jejíž 100. výročí otevření si v těchto dnech připomínáme. A že to tehdy byla v Teplicích veliká sláva!
Unikátní stavba v Česku i na Slovensku
Psal se 20. duben 1924. Necelých pět let od požáru prvního Městského divadla v Teplicích (1. září 1919) a v hledišti velkého sálu nové reprezentativní neoklasicistní budovy architektů Rudolfa Bitzana a Adolfa Linnebacha usedlo 1326 diváků. Pánové ve fracích, lakýrkách, naškrobených košilích s frakovým límečkem a dámy ve večerních šatech s úzkými ramínky, sukně se sníženým pasem pošité se korálky a flitry. Tak, jak to striktně přikazoval módní trend a dress code 20. let 20. století. Všichni v obdivu k novému kulturnímu svatostánku, jehož vnitřní výzdoba byla podřízena jednoduchému, elegantnímu art – deco stylu, a který svou velikostí patřil a stále patří po pražských k největším kamenným divadelním domům u nás. Co do unikátní propojenosti zázemí velkého a malého divadelního sálu s rozsáhlými restauračními provozy čítajícími tzv. francouzskou restauraci, kavárnu s cukrárnou a bar, teplické městské divadlo bylo a dosud je naprosto ojedinělé.
Před 100 lety: „Město sobě“
Peníze na výstavbu nového divadla byly získány vypsáním městské půjčky a dary, částí prostředků přispěly obce Újezdeček a Novosedlice. Mladý československý stát se na výstavbě nepodílel, lze tedy hovořit o ryze „městském divadle“.
První rozsáhlou rekonstrukcí divadlo prošlo v 60. létech 20. století. Hlediště bylo upraveno stupňovitě, stávající sedačky nahrazeny současnými karmínovými křesly, původně ze sálu Národního divadla v Praze. Zadní stěna se otevřela a vznikl prostor pro kabinu osvětlovače a zvukaře. Kapacita sálu se snížila z původních 1326 na dnešních 696 míst.
Bláznivá dvacátá léta
Rok 1924, pouhých šest let od konce I. světové války, lidé se stále nemohli nabažit zábavy a tance. „Bláznivá dvacátá“ byla v plném proudu. Nejenom divadelní sály a jako nové médium i biografy, rovněž restaurace a bary praskaly ve švech. Vypovídají o tom dobové fotografie znázorňující tři terasy, jimiž objekt Krušnohorského divadla disponuje. V letních měsících se číšníci běžně pohybovali současně na plně obsazené terase pod dnešní Smetanovou síní, francouzskou restaurací i na divadelní terase pod „šlauchem“. A to ještě navíc hrála živá muzika jak v divadelní kavárně, tak večer kapela v baru. O tom si dnešní restauratéři mohou nechat zdát.
Divadlo zůstává, vkus diváků se mění
Onoho historického večera 20. dubna 1924 bylo zpřístupněno kompletně celé nové městské divadlo včetně všech restauračních provozů. Dámy a pánové ve velkém sále usedli v očekávání operního představení „Mistři pěvci norimberští“. Viděno dnešníma očima museli být opravdu velmi natěšeni na hymnickou Wágnerovu hudbu, neboť současný divák by tříapůlhodinové představení těžko strávil. Inu divácký vkus se za těch 100 let hodně změnil. Pánové to tehdy řešili pragmaticky. O přestávce, která v létech, na něž vzpomínáme, čítala i 60 minut, doprovodili partnerku do kavárny, baru či restaurace. Po lehké večeři se dámy odebraly zpět do sálu a jejich mužské protějšky vyčkaly konce představení s doutníkem, u koňaku či sklenky vína. Krásné časy!
Nabízí se otázka současnému řediteli Domu kultury Teplice, pod jehož správu spadá i Krušnohorské divadlo: O jaká představení mají současní diváci nejvíce zájem?
Teplické divadlo bylo postaveno jako divadlo hudební a dlouhou dobu v jeho programu převládaly opery a operety. V současné době mají diváci největší zájem o činoherní představení, zejména o komedie se známými hereckými tvářemi. Oblíbené jsou rovněž koncerty různých žánrů od Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers, přes Lucii Bílou, Vojtu Dyka až po skupinu Olympic. Jedinečné, troufnu si tvrdit že v celorepublikovém srovnání, jsou v Krušnohorském divadle plesy. Ostatně, co všechno naše divadlo zvládne se ukázalo při probíhající rekonstrukci Domu kultury Teplice, kdy zde na celou koncertní sezonu našla azyl Severočeská filharmonie.
Nadčasové technické zázemí
Dnes už divákům neukážeme stroj na výrobu iluze mraků, pryč je unikátní sádrový horizont, který spoluvytvářel skvělou akustiku v hledišti velkého sálu. Nadčasové technické zázemí a technická zařízení navrhli zkušení divadelní odborníci: Prof. Adolf Linnebach, technický ředitel mnoha divadel v Německu a vzdělaný stavitel Dr. Ing. Keller, který byl též zkušeným jevištním výtvarníkem.
Cílem druhé rekonstrukce velkého sálu v polovině 90. let byla modernizace veškerých technologií tak, aby odpovídaly požadavkům přelomu tisíciletí. Pozůstatky unikátní jevištní techniky jsou však dosud k vidění v místech někdejšího propadliště, v prostorách pod jevištěm velkého sálu.
Každému dle jeho gusta
V roce 1924 bylo přáním městských radních, aby si každý návštěvník mohl vybrat program dle svého vkusu. V průběhu první divadelní sezóny pod vedením ředitele Holleringa bylo v Krušnohorském divadle uvedeno 21 oper, z toho 12x Rossiniho Lazebník Sevillský. 23 operet, z toho 17x Kálmánova Hraběnka Marica, 15 činoherních představení, z toho 5 dramat a 4 koncerty v provedení teplické filharmonie. Dle smlouvy musel ředitel ročně nastudovat 88 premiérových představení. Hrálo se 6 dní v týdnu.
Po II. světové válce bylo rozhodnuto soustředit operní představení do ústeckého městského divadla, v Mostě se měla hrát činohra a v teplickém divadle opereta. Ta se v 50. až 70. létech těšila značné oblibě a teplický operetní soubor spolu s baletní skupinou vyrážely na úspěšná zájezdová představení daleko za hranice kraje. Stálý soubor ukončil svou činnost v roce 1994 a herci, zpěváci a tanečníci se rozprchli po republice do různých angažmá. Poslední inscenací, kterou na jevišti Krušnohorského divadla odehráli, byla Polská krev, opereta Oskara Nedbala.
Od roku 1997 je Krušnohorské divadlo začleněno do správy Domu kultury Teplice a slouží zájezdovým představením, či pronájmům. Svůj prostor zde mají i mladí herci a tanečníci pod hlavičkou Hereckého studia a Tanečního divadla.
Pane řediteli Šobo, blíží se ono slavné datum, 20. duben. Jakým způsobem oslavíte 100. narozeniny Krušnohorského divadla?
Nesoustředili jsme se jen na jedno datum, ale tomuto významnému jubileu jsme věnovali celý kalendářní rok 2024. Tepličtí i přespolní diváci, stejně jako návštěvníci lázní jsou zvyklí, že kulturní nabídka v našem městě je vždy bohatá a pestrá, ale letos to bude ještě lepší…
24. března k nám až z Japonska zavítá Okayma Gakugeikan Symphonic Band, 85členný orchestr, který na svém evropském turné kromě Prahy a Berlína navštíví i Teplice.
18. dubna, tedy téměř přesně po 100 letech, zazní ve Velkém sále KDT tóny předehry k opeře Mistři pěvci norimberští R. Wagnera. Pozvaným vzácným hostům i širokému publiku nabídneme Slavnostní galakoncert se sólisty Štefanem Margitou, Jennifer Davies, Ester Pavlů a Milanem Al-Ashabem za doprovodu Severočeské filharmonie Teplice pod taktovkou Norberta Baxy.
28. června bude mít premiéru snad nejslavnější česká opereta Polská krev skladatele Oskara Nedbala v nastudování mladých umělců a profesorů z teplické konzervatoře.
V červenci se můžeme těšit na premiéry hned dvou oper, Rusalky A. Dvořáka s Cosi fan tutte W. A. Mozarta v podání amerických a kanadských pěvců v rámci Evropské hudební akademie. Na podzim pak chystáme Prodanou nevěstu B. Smetany s Danem Hůlkou v roli Kecala a také jedno muzikálové překvapení. K tomu pochopitelně mnoho dalších činoher, koncertů a dalších akcí. S programem divadla v 20. létech 20. století se to sice srovnávat nedá, ale mám obrovskou radost, že v Teplicích do divadla diváci chodí i po covidové, energetické i geopolitické krizi. Zaplněná představení jsou tou nejlepší oslavou 100. výročí.
Eva Stieberová
