Imunoložka Marta Sobotková: „Díky plazmě od dárců můžeme pacientům dodat chybějící látky“
Každoročně se poslední únorový den připomíná jako Světový den vzácných onemocnění (Rare Disease Day). Mezi vzácné choroby patří například i primární imunodeficienty, tedy vrozené poruchy imunity. Šanci na lepší život pro tyto pacienty představují léky vyrobené z krevní plazmy od dárců, jejichž zásluhou jsou nemocným do těla dodány důležité složky, které jim chybí. Díky pokrokům medicíny je podávání těchto preparátů stále bezpečnější i dostupnější, dosud se však nepodařilo lidskou plazmu, respektive bílkoviny v ní obsažené, vyrobit uměle, proto dobrovolní dárci hrají při léčbě mnoha pacientů stěžejní roli. „Potřeba produktů z plazmy je pro nás imunology k léčbě protilátkových deficitů opravdu obrovská, protože zatím nemáme nic, co by se dalo synteticky vyrobit a nahradilo to imunoglobuliny,“ říká MUDr. Marta Sobotková, lékařka z Ústavu imunologie 2. LF UK a FN Motol, která se ve své dlouholeté praxi zaměřuje zejména na péči o pacienty se vzácnou imunologickou poruchou zvanou hereditární angioedém (HAE), která se projevuje otoky na různých částech těla.
MUDr. Marta Sobotková
Jak darovaná plazma pomáhá pacientům s imunologickými nemocemi?
Krevní plazma není jen pasivní transport buněk, ale obsahuje spoustu bílkovin, které mají svoji funkci. Existují onemocnění, kde pacientům tyto bílkoviny chybí. Takže v momentě, kdy dárce daruje krevní plazmu, znamená to, že daruje svoje bílkoviny, jež jsou v plazmě obsaženy. Z plazmy se dají následně odebrat potřebné složky a cíleně je podat pacientovi, jemuž tyto složky chybí. V imunologii jsou to například imunoglobuliny, tedy protilátky, jež se doplňují pacientům, kteří je nemají. Nebo v případě hereditárního angioedému (HAE) se doplňuje C1 inhibitor, jelikož pacientům s touto chorobou chybí.
Uvádí se, že léky z plazmy pomáhají pacientům s primárním imunodeficitem. Mohla byste popsat, co si pod tímto pojmem můžeme představit?
Primární imunodeficit je vrozená porucha imunity. Imunitní systém má řadu funkcí, a když obranyschopnost selže, znamená to, že organismus není schopný se bránit. Pak říkáme, že se jedná o imunodeficienci. Tato porucha může být získaná, to znamená, že danému člověku vznikne z nějakého důvodu v průběhu života. Vzniká například po chemoterapii nebo v důsledku diabetu a podobně. Za takové situace nemůže imunitní systém fungovat správně a pacient má proto potíže.
Na druhém pólu stojí poruchy imunity, které jsou vrozené a pacient jimi tedy trpí již od narození. Tam se většinou jedná o určitou genetickou poruchu, kvůli níž v imunitě něco nefunguje. Například je to právě produkce protilátek, které můžeme vzít od dárců, jimž se tyto protilátky tvoří správně. Doplníme je těm, u nichž se netvoří, a tím dokážeme imunodeficit léčit.
Jsou tyto imunodeficity vzácné?
Ano, primární imunodeficity jsou vzácná onemocnění. Pokud však jde o sekundární imunodeficity, tedy získané v průběhu života například v důsledků lékařských zásahů, tam počet pacientů jednoznačně stoupá. Tím, jak se rozvíjí naše léčebné možnosti, kupříkladu u nádorových onemocnění nebo autoimunitních onemocnění, danému člověku lékaři pomohou, ale zároveň u něj vzniká imunodeficit. A ten potom musíme řešit další léčbou.
Mohla byste popsat konkrétní imunologické nemoci, které se léky z plazmy léčí?
Co se týče imunologie, je to právě již zmíněný hereditární angioedém. Na protilátkové imunodeficity také můžeme podávat imunoglobulin jako pasivní ochranu před infekcí. Nebo se může jednat i o tzv. hyperimunní globulin, kdy získáváme plazmu dárců, kteří mají hodně určitých protilátek, a selektivně se vyberou ty, které účinkují proti dané nemoci. To třeba funguje u tetanu, kde se podá pacientovi tetanický globulin a například po infikovaném poranění u neočkovaného jedince chrání podání těchto protilátek před infekcí v kombinaci s očkováním.
Berou se léky z plazmy obvykle preventivně, anebo častěji až ve chvíli, když vznikne určitý problém, například se u pacientů s HAE objeví otoky?
To záleží na situaci. Třeba konkrétně u HAE, kde je deficit C1 inhibitoru, se už roky tento C1 inhibitor podává při otoku jako akutní léčba. Moderní trend je ale podávat ho i dlouhodobě, což zmírňuje projevy onemocnění. Potom se standardně podává dlouhodobou chronickou terapií, při níž pacient dostává asi 2× týdně určitou pravidelnou dávku.
Jaká je forma aplikace?
Zatím se jedná o parenterální podání, tedy injekční buď do žíly nebo do svalu, anebo podkožně. Perorální podání není prakticky možné, ať už imunoglobulinu nebo léků na hereditární angioedémy.
Jaké jsou výsledky této léčby? Zlepšily se účinky léků z plazmy za poslední dekády?
Nedá se příliš čekat, že se budou účinky zlepšovat, protože zkrátka doplňujeme to, co pacientovi chybí. Je tedy především důležité, aby dostal dostatečnou dávku. Samozřejmě také preparát musí být bezpečný a je pravdou, že bezpečnost se zvyšuje. Také se za poslední dekády zlepšila dostupnost, například pokud jde o léky pro pacienty s HAE. Objevují se i nové léčebné formy pro hereditární angioedém, například podkožní forma C1 inhibitoru, který se dává preventivně. V léčbě imunoglobuliny se od intramuskulární aplikace přešlo na intravenózní a momentálně je trendem podkožní podávání, které zajišťuje pacientovi největší komfort. Už nemusí docházet na aplikace, ale aplikuje si látku sám doma. Je to navíc bezpečnější cesta než nitrožilní podání.
Je dostupnost léčby závislá na dárcích plazmy?
Určitě dárci jsou potřeba. Pokud nebudou dárci, nebudeme mít plazmu. Pokud nebude plazma, nebudeme mít produkty z ní vyrobené. A když nebudou produkty z plazmy, nemůžeme pacienty léčit. Ta potřeba pro nás imunology k léčbě protilátkových deficitů je opravdu obrovská, protože zatím nemáme nic, co by se dalo synteticky vyrobit a nahradilo to imunoglobuliny. Samozřejmě jsou snahy o to smíchat monoklonální protilátky vyrobené v továrně. Ale zatím jsou přirozené protilátky, které si nesou dárci tím, že se setkali během svého života s určitými patogeny, nenahraditelné. Pacient ve výrobku dostává plazmu od tisíců dárců. Takže i spektrum protilátek a ochrana proti různým nemocím je široká a odráží to, co v populaci právě koluje.
Mohou léky z plazmy brát i děti?
U většiny nemocí jsou léky z plazmy považovány za přípravky, které se mohou podávat bez ohledu na věk, na těhotenství, na kojení… Jsou v podstatě vhodné pro všechny věkové kategorie, mohou je brát všichni už od narození.
Je pravdou, že u těchto léků není žádná kontraindikace proto, že se jedná o přirozenou součást lidského těla?
Ano, je to naprosto přirozené, proto se také nepředpokládají ani žádné lékové interakce.
Existují přesto nějaká rizika?
Rizika plazmatických produktů většinou vycházejí z toho, že by se mohla hypoteticky vyskytovat u dárce nějaká krví přenosná nemoc. Tomuto riziku se ale předchází tím, že jsou dárci i plazma, která je jim odebrána, vyšetřeni. V průběhu výroby těchto produktů jsou zařazovány kroky, jež mají za úkol inaktivovat případné viry nebo bakterie, které by se v té plazmě objevily. Bezpečnost je tedy zajištěna v průběhu výroby. Druhým rizikem – ale to platí u všech léků – je riziko alergické reakce. To se ovšem může stát třeba, i když sníte jablko. A je pravdou, že se zmíněnými dvěma problémy jsem se ve své dlouholeté praxi dosud příliš nesetkala.
