Přinášíme Vám rozhovor s vášnivým sportovcem a politikem z Ústeckého kraje. Je jím teplický rodák Jaroslav Bžoch.
Kdysi jste pracoval v oboru logistiky a námořních a leteckých přeprav, kdy jste hodně cestoval a rok jste pracoval na Novém Zélandu. V čem je jiný život na Novém Zélandu oproti životu v České republice?
Rok na Novém Zélandu byl pro mě ohromná zkušenost. Je to od nás hodně vzdálené a život tam je prostě jiný. Je více uvolněný a přátelštější než u nás v Evropě. Je to samozřejmě jiné, když žijete na ostrově v Pacifiku, takže se to dá očekávat. Bavilo mě tam poznávat jejich kulturu a vztah k rodině. A hlavně se tam hraje ragby.
Říká se: všude dobře, doma nejlépe. Nicméně, která ze zemí, které jste v životě navštívil se Vám líbila nejvíce a dovedl byste si představit tam třeba i trvale žít?
Každá země, kterou jsem navštívil, má své plusy a mínusy. Já to mám rád u nás, a hlavně v Teplicích. Někdy mi chybí moře a jindy zase hory, ale pokud bych si měl vybrat, tak by to byl právě Nový Zéland.
Ve svém volném čase se nejraději věnujete rodině a sportu. Není tajemstvím, že mezi Vaše největší vášně patří crossfit a ragby. Co obnáší cvičení crossfit a jak jste se vlastně dostal ke sportu jako je ragby?
Já měl vždy kladný vztah ke sportu a snažím se k tomu vést i své děti. Jako malý jsem hrával fotbal, pak hokej, ale ani u jednoho jsem nevydržel. Nutno říci, že jsem v tom nebyl úplně nejlepší. Prostě kolektivní sporty nebyly asi nic pro mě v tu dobu. U hokeje jsem sice zůstal jako rozhodčí, ale toho už jsem po 13 sezónách také nechal. Z hokeje jsem přešel na bojové sporty a z toho už pak bylo blízko k ragby. To je sice opět kolektivní sport, ale v tomto už jsem se našel. Je to tvrdý sport, ale zároveň velmi férový, kultura kolem ragby je velice přátelská a já si to hned zamiloval. Rugby league jsem si zkusil hrát také na Novém Zélandu. To pro mě byla velká škola. Oni jsou světová špička tohoto sportu. Jejich úroveň hry se nedá z tou naší vůbec srovnat. Na druhou stranu s nadsázkou – kdybych tam začal hrát hokej, tak bych tam možná více vynikal.
A crossfit mám dnes jako neoddělitelný a téměř každodenní doplněk, protože se potřebuji pořád držet v kondici. Jedná se o kombinaci vzpírání, gymnastiky a dalších funkčních pohybů, které se cvičí často ve vysoké intenzitě, a to mi vyhovuje. Je to dřina a díky tomu to mám rád stejně jako ragby. Hlavně jsou oba sporty odreagování a jakýsi ventil při mé práci.
Ze srpnového přátelského ragbyového utkání ČR vs. Srbsko hraného v Krupce
A teď více k Vaší práci. V rámci Evropské unie se věnujete převážně tématu migrace a bezpečnosti, můžete nám toto nějak přiblížit?
Od roku 2015 se migrace do Evropské unie výrazně zvýšila. Jde především o migraci ze zemí Blízkého východu a Afriky, a to s sebou nese i značná bezpečnostní rizika pro Evropu. Já se při své práci jako místopředseda Výboru pro evropské záležitosti a zároveň jako člen jeho Podvýboru pro migraci a azylovou politiku zabývám vždy aktuálními migračními toky, které sledujeme a vyhodnocujeme, ale zároveň také legislativou, která se tvoří na půdě Evropské unie. Jedná se například o migrační balíček, který je v posledních dnech hojně diskutován.
Největší problém s migrací je dle mého názoru integrace, ve které většina zemí selhává. Migranti jsou nejčastěji z muslimského světa a chtějí mít v Evropské unii stejné podmínky, zvyky a kulturu jako doma. To je podle mě nemožné. Dalším problémem je aktivistický přístup současného Evropského parlamentu, který se tváří, jako by Evropská unie mohla a měla zachránit celý svět. Stačí se podívat na atlas světa a hned je přeci každému jasné, že Evropská unie opravdu nedokáže pojmout všechny, kteří se rozhodnou odejít ze své země za lepším životem. Zvláště pak, když nemají chuť se integrovat do nového domova, ale spíše si s sebou přivézt ten svůj. Proto se musíme snažit řešit problémy tam, kde vznikají, a hlavně chránit vnější hranice Evropské unie. Migrační balíček, tak jak je nyní navržen, nebude nikdy fungovat. Migranty nelze přerozdělovat v rámci Evropské unie a ani za ně platit. Něco jako povinná solidarita je prostě nesmysl.
Aby naše migrační a azylová politika mohla fungovat, tak je potřeba ji řešit v místě, kde problémy vznikají, jak to dělala naše předchozí vláda. Zároveň musíme jasně ukázat, že nelegální cesty do Evropské unie jsou zavřené a posilovat ochranu našich vnějších hranic. A to i za cenu stavění různých bariér přímo na hranicích. Nelze dávat signál pašerákům, že cesta do Evropské unie je volná a zároveň pozvat nelegální migranty tím, že jim vlastně říkáme, my se o vás postaráme a po Evropské unii si vás rozdělíme. Musíme podpořit evropské agentury jako jsou Frontex a Europol a zároveň pracovat s našimi zahraničními partnery. Dále musíme řešit hlavně návratovou politiku a tlačit na země původu např. přes vízové povinnosti, ale také rozvojovou pomoc a další nástroje.
Předsedá Meziparlamentní skupině pro kontrolu Europolu v Bruselu
Pracoval jste také v teplickém zastupitelstvu. Tak mi dovolte otázku: Jakého konkrétního výsledku činnosti teplické radnice si ceníte nejvíce? A naopak co by mělo být prioritou pro nejbližší léta?
Hlavní pro mě je, že se město po dlouhých letech zabývá sociální oblastí, která byla velmi zanedbána, což pro město znamenalo spoustu negativních jevů. Navýšili jsme finance pro sociální služby v Teplicích, projektujeme v současnosti rekonstrukci městského objektu na zázemí pro sociální služby v našem městě (s ohledem na region, ve kterém se nacházíme, je toto naprosto nutné pro systematickou práci se sociálně slabšími obyvateli, rodinami a seniory, kteří potřebují další pomoc sociálních služeb).
Pod vedením primátora Jiřího Štábla se město intenzivně zabývá sociální oblastí. Pracujeme na přípravě koncepčního materiálu ke zmírnění negativních jevů, které se váží ke způsobu života lidí bez domova, se kterými se potýká řada měst nejen v České republice. Aktuálně probíhají některé úspěšné projekty v sociální oblasti – Mohu, pomohu (lidé bez domova pomáhají s úklidem města formou společenské úsluhy, následně obdrží stravenku), Housing first (dostupnější bydlení pro cílové skupiny obyvatel, kteří žijí v nevyhovujícím bydlení nebo dlouhodobě na ulici, jsou v seniorském věku nebo s psychickým onemocněním – s horšími kompetencemi k udržení bydlení). V neposlední řadě jsme se zapojili do projektu Women 4 women – bydlení pro samoživitelky/samoživitele, kde jsme poskytli byty pro tuto zranitelnou skupinu obyvatel.
V brzké době proběhne revitalizace Tržního náměstí a aktuálně je připravována revitalizace Benešova náměstí. Brzy by měla být zahájena oprava bývalého infocentra na Benešově náměstí. Vrhli jsme se do aktualizace statutu lázeňského místa, zřídili komisi lázeňství a cestovního ruchu a v současnosti necháváme připravit koncepční materiál, který by nám pomohl v oblasti cestovního ruchu a zvýšení atraktivity města pro turisty.
V souvislosti s ukončením těžby uhlí je vládou slibována podpora a priorita pro Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský kraj. Ale lidé v našem kraji toho zatím moc nepociťují a myslím, že ani nevědí. Co byste nám k tomu mohl říci?
Problém je v tom, že přínos velké většiny programů, které mají pomoci zmíněným krajům, bude možné vidět až za několik let. Pro minulou vládu byl Ústecký kraj prioritou a například nastavení rozpočtového určení daní nám jako kraji velmi pomohlo. Zároveň minulá vláda připravila několik projektů za peníze, které dostáváme v programech z Evropské unie. Jedním z nich je například Fond spravedlivé transformace, který je určený právě pro regiony, jako je ten náš. Finance a podmínky vyjednala minulá vláda za velmi složitých okolností a během náročných jednání. Podařilo se nám získat finance navíc, a to díky urputnosti bývalého premiéra a dalších ministrů. Dařilo se nám nastartovat a podpořit inovace, pomoc firmám s úsporou energií a celkově pomoc právě s přechodem na modernější procesy. Bohužel pro náš kraj, ale i třeba Moravskoslezský kraj, současná vláda na rozvoj našich regionů úplně rezignovala. Dnes již víme, že Česká republika nedokáže vyčerpat veškeré finance, které nám v rámci programů z Evropské unie náleží, a to hlavně díky neschopnosti ministrů připravit včas programy a výzvy, které by pomohly našim firmám a tím zároveň kraji. Další ranou pro náš kraj může být i změna rozpočtového určení daní, kde chce vláda našemu kraji sebrat až 400 milionů korun, což bude mít velký negativní dopad na další rozvoj. My se rozhodně budeme snažit tento negativní trend zvrátit a opět do našeho kraje dostat další finance a vytvořit takové programy, které v rozvoji pomohou.
Kdyby Vaše děti jednou chtěly pracovat v politice, podpořil byste jejich rozhodnutí?
Já doufám, že k této debatě doma nikdy nedojde (úsměv). Až se celá situace ve společnosti zlepší, a já věřím, že se to stane, tak bych děti i podpořil, pokud by se pro politickou dráhu rozhodly, ale dnes ne. Někdo to dělat musí a já si nestěžuji, ale své děti bych tomu v tuhle dobu nevystavoval. Mají toho dost se mnou, protože má práce je, jak se říká, 24/7 a to si myslím, že stačí.
S rodinou
Jaroslav Bžoch
• narodil se v Teplicích v roce 1983
• je český sportovec, politik a obchodní manažer
• od října 2017 je poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde zastává pozici místopředsedy Zahraničního výboru a je zároveň i místopředsedou Výboru pro evropské záležitosti
• vystudoval ekonomii na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a obor Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze
• pracoval v oboru logistiky a námořních a leteckých přeprav
• český reprezentant v ragby, v letech 2016, 2017 a 2021 získal s týmem RLC Dragons Krupka titul v nejvyšší české soutěži v tomto sportu
• od roku 2011 je členem hnutí ANO 2011
• působil i jako zastupitel města Teplice a zastupitel Ústeckého kraje
• s manželkou Nikolou má syna a dceru
Připravila: Diana Jandečková Purnochová
Foto: archiv Jaroslava Bžocha
