Knihovnictví v Ústí nad Labem má dlouholetou tradici. Ve prospěch české spolkové knihovny uspořádala Česká vzdělávací beseda silvestrovskou zábavu již roku 1875, od roku 1879 se tato knihovna začala řídit knihovním řádem. 
V roce 1896 byla ústecké veřejnosti zpřístupněna stosvazková knihovna Svazu Němců severozápadních Čech, která byla v r. 1899 převedena do správy města jako Lidová knihovna a čítárna města Ústí. Od roku 1912 do roku 1945 sídlila v moderní budově na Lidickém náměstí (od r. 1922 pod názvem Městská knihovna).
Poválečná historie knihovny se začala psát v létě roku 1945, kdy se do města stěhovali z vnitrozemí noví obyvatelé. Česká knihovna neexistovala a na opravu německé knihovny nebyly peníze. (Později se však ukázalo, že demolice polorozbořené budovy a odklizení trosek stálo přesně tolik, kolik bylo rozpočtováno na její opravu!)
Městská knihovna se přihlásila k životu počátkem srpna 1945, když jí město přidělilo místnost v ředitelně obecní školy v nynější Brněnské ulici. Zde se ještě pro veřejnost nepůjčovalo. První zaměstnanec Josef Petrásek zpracovával fondy na jednom ze třech psacích strojů, které se podařilo zkompletovat ze šesti, jež se našly v troskách německé knihovny při hledání notového materiálu. V listopadu 1945 se knihovna přestěhovala do ulice Prokopa Diviše č. 12, kde bylo umístěno již výpůjční oddělení společné pro děti a mládež, bez čítárny a bez příruční knihovny. Později přibylo malé skladiště, místnost pro katalogizaci a pro manipulaci s knihami. Knihovna byla pro veřejnost otevřena 16. listopadu 1945. Protože fond, který nabízela čtenářům, nebyl velký (na konci roku 4 050 svazků, z toho 2 000 svazků se podařilo zachránit z bývalé české menšinové knihovny, ostatní byly zakoupeny a zlomek pocházel z německé knihovny), půjčovala se jedna kniha na 14 dní. Přesto knihovnu na konci roku využívalo 602 dospělých a 86 dětí.
V roce 1946 byly pro knihovnu nalezeny vhodnější prostory v bývalé Foustkově kavárně v Revoluční ulici č. 41. Ze starých stolů byl vyroben velký čtenářský stůl a použity byly regály získané z bývalé německé knihovny. Nově vybavená knihovna byla slavnostně otevřena 14. října 1946. Čtenářům a zaměstnancům sloužilo výpůjční oddělení, spojené vnitřními schody a výtahem se skladištěm, čítárna novin a časopisů, studovna s příruční knihovnou, hudební knihovna a knihovna mládeže s čítárnou. V knihovně pracovalo 8 zaměstnanců (včetně šatnářky a uklízečky), prvním ředitelem byl dr. František Hejl.
Od té doby se v průběhu následujících let až do současnosti několikrát změnil název knihovny i její umístění.
Den pro dětskou knihu
Tři otázky pro Jana Černeckého, pracovníka knihovny:
Kolik má v současné době knihovna poboček a zaměstnanců?
Knihovna má v současné době dvě hlavní budovy, Vědeckou část a Lidovou část, které jsou od sebe vzdáleny asi 600 metrů a nachází se v centru města Ústí nad Labem. V blízkosti Vědecké části nově vyrostl centrální velkokapacitní depozitář. Kromě zmiňovaných budov knihovna provozuje ještě čtyři menší pobočky v různých částech města (Hornická, Klíše, Neštěmice a Stříbrníky).
V knihovně momentálně pracuje 92 zaměstnanců. V drtivé většině jde o knihovníky a knihovnice ve službách, metodiky, katalogizátory a akvizitéry, zastoupeny jsou zde však i další pozice, jež jsou pro chod a fungování knihovny nezbytné. Bez nadsázky lze říci, že co do počtu zaměstnanců jsme jedna z největších příspěvkových organizací v Ústeckém kraji.
Kolik máte čtenářů a která věková skupina převládá?
V současné době má knihovna něco málo přes 8 000 čtenářů, dva roky s covidem se bohužel na naší čtenářské základně výrazně podepsaly. Přibližně čtvrtinu z celkového počtu tvoří senioři, pětinu pak čtenáři do patnácti let. Jedná se o data, jež vychází z naší statistiky za rok 2021, výrazné změny oproti současnému stavu tam však v tuto chvíli nebudou.
Polytechnické dílny a audiovizuální studio v knihovně?
Polytechnické dílny a audiovizuální studio jsme vybudovali v Lidové části naší knihovny v průběhu prvního pololetí roku 2021, kdy byl provoz knihovny značně omezen nepříznivým vývojem pandemie koronaviru. Od druhého pololetí loňského roku fungovaly dílny i studio ve zkušebním provozu v rámci něhož je pravidelně navštěvovaly školní exkurze, dětské domovy nebo příměstské tábory, od ledna letošního roku jsme se pak rozhodli zpřístupnit tyto prostory i široké veřejnosti. Konkrétně si čtenáři v dílnách mohou vyzkoušet například práci s 3D tiskárnami, termolisem, řezacím a bigovacím plotrem nebo práci s ručním a akumulátorovým nářadím, které knihovně pro tyto účely věnovala společnost Black and Decker. Studio pak nabízí prostor vhodný pro fotografování nebo tvorbu podcastů, videí a dalších audiovizuálních výstupů.
Z historie knihovny od roku 1946 jsme pro Vás vybrali tyto milníky:
Na podzim 1946 byla otevřena první pobočka v Předlicích.
V roce 1948 počet čtenářů v ústřední knihovně překročil 2 000.
Jako jediná budova centrální knihovny sloužila od roku 1949 až do roku 1993 vila ve Velké Hradební.
Od roku 1950 začala knihovna plnit funkci krajské lidové knihovny a pro děti byl zakoupen promítací přístroj. Začala tradice kulturních večerů s ústeckými umělci.
O činnosti knihovny byl v roce 1953 natočen krátký film.
Ústecká knihovna uskutečnila nový druh propagace, a to v železničním voze s cestujícími.
Počátkem 60. let se počet zaměstnanců zvýšil na 19. Knihy se začaly balit do průsvitné fólie místo dosavadního hnědého papíru.
V roce 1962 se knihovna stává univerzální vědeckou knihovnou.
Pražské jaro 1968 našlo odezvu i u pracovníků knihovny. Několik pracovníků bylo vystaveno tvrdým normalizačním postihům.
Počátkem roku 1977 zahájila provoz pobočka zvukové knihovny pro nevidomé jako první v Severočeském kraji.
Pro oblíbené hudební večery byl v roce 1982 zakoupen klavír Petrof.
V roce 1986 byly poprvé zakoupeny nové typy dokumentů: kompaktní disky a videokazety. Fond knihovních jednotek překročil půlmilionovou hranici.
Byly zakoupeny první dva počítače (rok 1990).
V červnu 1990 byla do majetku knihovny převedena palácová vila Hanse Weinmanna v ul. W. Churchilla 3. V této budově se v současné době nachází Lidová část knihovny.
Od roku 1991 zřizovalo knihovnu Ministerstvo kultury ČR.
Knihovna se též stala zakládajícím členem Sdružení knihoven ČR.
V roce 1996 byla dokončena přístavba ve Velké Hradební 45 a začala sloužit veřejnosti.
Od července 2001 se zřizovatelem knihovny stal Ústecký kraj.
V knihovně bylo zřízeno Britské centrum, které začalo sloužit veřejnosti v únoru 2002.
Poprvé v knihovně přespávaly děti v rámci Noci s Andersenem (rok 2002).
V červnu 2006 se poprvé konaly Cambridgeské zkoušky v prostorách knihovny.
Od roku 2011 bylo zavedeno např. půjčování čteček elektronických knih a donáška knih hendikepovaným čtenářům (donášku bylo možné realizovat díky zapojení dobrovolníků formou akreditované dobrovolné služby).
V roce 2016 pokračovala knihovna se zaváděním nových služeb: nabízí možnost hraní na elektronické piano, převod VHS kazet, svobodné sdílení osiva do zahrádek (akce Semínkovna) a zpracování rešerší.
V roce 2017 odstartovala rozsáhlá rekonstrukce palácové vily Carla Hermana Wolfruma, v níž se nachází Vědecká část knihovny. Tato rekonstrukce byla dokončena na jaře roku 2019.
V roce 2017 byla do funkce ředitele jmenována Mgr. Jana Linhartová, která ve své funkci působí dosud.
1. února 2022 byl otevřen nový velkokapacitní Depozitář v ul. Na Schodech, který vznikl jako náhrada za některé sklady knihovny rozeseté po městě.
Současný název knihovny je Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem, příspěvková organizace.
(Úvodní foto: nový depozitář knihovny.)
(red.)
