Královské pole s pomníkem Přemysla Oráče je česká národní kulturní památka. Leží blízko obce Stadice, šest kilometrů jihozápadně od města Ústí nad Labem. Za národní kulturní památku bylo prohlášeno v roce 1962. Královské pole (německy Königsfeld) je historické místo opředené pověstí O Libuši. Rozměry Královského pole sloužily ve středověku jako základ české polní míry.
Roku 1841 nechal na Královském poli zbudovat hrabě Ervín Nostic podle návrhu architekta F. Staumanna pomník Přemysla Oráče. Pomník tvoří profilovaný kamenný podstavec, na němž stojí pluh ze železné litiny. Na přední a zadní straně podstavce jsou osazeny dva reliéfy ze železné litiny, odlité roku 1840 ve slévárně hraběte Vrbny v Komárově u Hořovic podle předloh Josefa Maxe. Zobrazují dva zásadní momenty z přemyslovské legendy, zaznamenané kronikářem Kosmou: Setkání Přemysla Oráče při orbě s poselstvem kněžny Libuše, Přemyslův příchod na Vyšehrad a přijetí dcerami knížete Kroka – Libuší, Kazi a Tetou.
Na levé straně podstavce je vytesán nápis „ZDE OD PLUHU PŘEMYSL k WÉWODSTWJ POWOLÁN. WZDĚLANY MDCCCXLI.“. Na pravé straně podstavce byl tentýž nápis v němčině. V roce 1945 byl zbroušen a na jeho místě vyveden nový nápis „VLÁDA VRÁTILA SE DO RUKOU TVÝCH, Ó LIDE ČESKÝ. 1945.“
Železný reliéf na pomníku: Přemyslův příchod na Vyšehrad a přijetí dcerami knížete Kroka – Libuší, Kazi a Tetou
Obec Stadice je vesnice v údolí řeky Bíliny nedaleko Trmic. Ves je součástí obce Řehlovice. Stadice jsou rozděleny na dvě části: Stadice a Nové Stadice. Podle všeobecně známé pověsti vyslala kněžna Libuše poselstvo právě do Stadic, aby odsud přivedlo jejího nadcházejícího muže coby nového panovníka všech Čechů.
Zde je úryvek této pověsti ze Starých pověstí českých:
Naráz vše ztichlo; každý hned stanul hledě na vznešenou kněžnu. Pozdvihši prst ukázala k půlnočním horám a řekla: „Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod. Od té dědiny nedaleko oulehle na dél i na šíř sto dvacet kroků, oulehle divná, ležíť uprostřed mezi tolika rolemi, a přece k žádné nenáleží. Tam oře váš vojvoda dvěma strakatými voly. Jeden vůl má hlavu bílou, druhý jest od čela po hřbetě bílý a má zadní nohy bílé. Nyní vezměte sukni a plášť i převlaky, jak se na kníže sluší, jděte a vyřiďte muži vzkázání od národa a ode mne a přiveďte sobě kníže a mně manžela. Přemysl slove a jeho pokolení bude panovati v celé této zemi, všem plemenům na věky.“
Podle této pověsti Přemysl po příchodu poselstva přestal orat a lískový prut, kterým poháněl volský potah, vetkl do země. Poté otočil pluh a na něm pohostil poselstvo chlebem a sýrem. Než se vydal na cestu do Prahy, odehnal voly, kteří vstoupili do nedaleké Volské hory. S sebou si vzal jen lýkové střevíce a mošnu, aby tyto i dalším generacím připomínaly původ Přemyslovského rodu. Tato pověst se dočkala četných uměleckých zpracování. Přemyslovští panovníci měli svého předka, který přišel od pluhu, ve velké úctě. Nově nastolovaný panovník si prý obouval Přemyslovy lýčené střevíce a přes rameno bral jeho mošnu.
Po matce Přemyslovec, po otci Lucemburk Karel IV. nechal na paměť pověsti tři usedlosti ve Stadicích osvobodit od roboty a uložil jim pečovat o bájnou lísku a její oříšky odevzdávat na Pražský hrad. Tato tradice přetrvala až do 18. století, naposledy je doložena k roku 1723 u příležitosti korunovace Karla VI. Habsburského za českého krále. Postupem času upadala povědomost o této tradici, stejně jako péče o lísku samotnou, která na počátku 19. století definitivně zašla.
Pomník stojí blízko silnice a je na místě, které je celoročně dobře přístupné.
Diana Jandečková Purnochová,
redakce RegioRevue
