Známý fotograf Mirek Rada žije s manželkou, psem a kočkou v samotném lůně Krušných hor, pod zříceninou hradu Rýzmburk. Zeptala jsem se ho, proč si vybral právě tohle místo. S Mirkem se z novinářské branže známe přes třicet let, proto mu nedokážu vykat, čtenářům se omlouvám…
Jako fotoreportér jsi zcestoval kus světa. Čím ti učaroval Rýzmburk natolik, že ses rozhodl postavit v těchto končinách dům?
Moje zaměstnání fotoreportéra mě často posílalo mimo domov, bylo časově hodně náročné, a tak jsem se do přírody moc nedostal. Moje žena Milada má ale romantickou povahu, lákala mě na procházky po okolí a díky ní jsem pobytu venku přišel na chuť. Při jednom z výletů jsme se, tehdy po úplně rozbité silnici, dostali až k Rýzmburku. Oba nás ten kousek země v klínu hor zaujal natolik, že jsme se rozhodli koupit pozemek, na kterém stál polorozpadlý domek.
Jak je to dlouho a jak se v něm žije?
Je to už sedmnáct let, co jsme na tom místě postavili rodinný dům, obdělali zahradu, která je doménou mojí manželky, a usadili se tu natrvalo. Žijeme si tady krásně, jsme prakticky pořád venku na čerstvém vzduchu. Když se vracím odkudkoli (Mirek ještě stále externě spolupracuje s redakcí Deníku a také se stará o kulturní a společenské akce Informačního a turistického střediska v Oseku) a přicházím či přijíždím na křižovatku u pomníku neštěstí na Dole Nelson, vím, že už jsem doma. Nadechnu se a říkám si: “Zlatý Rýzmburk“.
Nestýská se vám s manželkou po městském ruchu?
Ani trochu, nikdy jsme přesídlení nelitovali. Jsme pojízdní, na nákupy se dopravujeme autem většinou do nedalekého Oseku, ale rádi opouštíme městské hemžení a vracíme se domů.
Oba jste už v důchodu. Jak trávíte dny v přírodě?
Hodně práce je na poměrně rozlehlé zahradě, často chodíme do lesa, který nabízí kromě klidu také své plody, zejména houby, lesní jahody a borůvky a také bylinky. Letošní sezóna byla ale na úrodu skoupá. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem měl nadváhu a zdravotní potíže. Každý den jsem běhával i dvacet kilometrů po horách a bylo mi přitom dobře. Problémy zmizely. Pobyt v přírodě mohu vřele všem doporučit, zvláště teď v době covidové.
Která místa v okolí jsou tvoje oblíbená?
Pochopitelně bývalý hrad, dnes už zřícenina Rýzmburk, osecký klášter, který teď prochází obměnou, příjemné posezení nabízí starobylý klášterní pivovar Osseg. Náš kraj láká kolaře, v létě tu ožívají cyklostezky, krásně je na přírodním koupališti a přirozeně v okolních lesích. V zimě jsou zase k dispozici skokanské můstky, první v Československu. Zkrátka Osek a jeho okolí je turisticky zajímavý kout naší země jak v létě, tak v zimě.
Jsi členem Občanského sdružení pro záchranu hradu Rýzmburk. Kolik vás je, co všechno máte za sebou a co vás čeká?
Momentálně je nás šest. Za sebou máme vyčištění celého rozsáhlého areálu bývalého hradu ze 13. století od náletů a křovin, teď by bylo třeba zabezpečit hradby a vyhlídkovou věž, aby z nich nepadalo kamení. Na naše akce, zaměřené na zdejší historii a různá kulturní vystoupení, přicházejí davy lidí, jde o jejich bezpečnost. To si ale vyžádá spoustu peněz a času.
Jaké v horách bývají Vánoce?
Pokaždé jsou poetické. Většinou už přikryté sněhem, obydlí usedlíků i chatařů jsou krásně vyzdobená, na zahradách svítí vánoční stromečky, všude vládne mír a klid. Scházíme se se sousedy na kus řeči, popřejeme si příjemné svátky a o Silvestru připíjíme na zdraví a lepší zítřky. To samé bych rád popřál čtenářům časopisu RegioRevue.
Připravila: Ladislava Richterová
foto: Miroslav Rada
Miroslav Rada
Před půlstoletím začínal s fotoaparátem značky Zenit. Obrazové zpravodajství mu učarovalo. V tomto směru si doplnil u profesorů FAMU vzdělání a začal se uplatňovat jako externista v redakcích. Ještě před sametovou revolucí pracoval v Okresním kulturním středisku Ústí nad Labem, v podnikových novinách Pozemních staveb, později v Průboji, Severočeském deníku, Severočeských novinách, v Deníku i v Metropolu.
Být na místě včas a odvést perfektní práci je mu dodnes vlastní. Ve vydavatelství Vltava-Labe-Media vypomáhá dosud. Rád vzpomíná na dobu, kdy se vracel ze sportovních utkání a za jízdy v autě vyvolával fotky, aby je večer mohl předat redakci. Je nositelem ceny Czech Press Foto, za sebou má přes dvě desítky autorských výstav, jeho expozici „Samet a uhlí“ obdivovali v Senátu PČR, disponuje bohatým archivem. V mediálním světě patří k uznávaným fotoreportérům. Jeho životní příběh by vydal na několik knih.
Pozn.: úvodní foto: Zřícenina hradu Rýzmburk.
