V češtině má slovo kniha původ v asyrském kunukku, což znamená pečeť. Materiálem, na který se psalo, byl kámen, hliněné a voskované destičky, papyrus, pergamen a nakonec papír, který postupně nahrazoval od 10. století pergamen.
V historii knihovnictví nelze opomenout významný vynález, jehož datum není přesně znám, ale odhaduje se kolem roku 1440. Ptáte se jaký? Je to samozřejmě knihtisk. Vynálezcem technologie mechanického knihtisku pomocí sestavovaných liter (písmen) byl Johannes Gutenberg. V roce 1468 vyšla první česká kniha tištěná knihtiskem – Kronika trojánská. Byla tištěná v Plzni neznámým knihtiskařem s použitím písma česká bastarda.
Zřejmě první text pojednávající o knihovnictví sepsal v roce 1627 francouzský knihovník a učenec Gabriel Naude [nodé]. Jeho dílo se jmenovalo Návod, jak budovat knihovnu. Chtěl, aby knihovna byla otevřená všem, aby do ní lidé chodili rádi … Dnes je kniha předmětem běžné potřeby, je dostupná pro všechny.
Největší knihovna na světě je v současnosti Knihovna Kongresu (anglicky Library of Congresss). Je to národní knihovna Spojených států amerických a vědeckovýzkumné středisko Kongresu spojených států. Sídlí ve Washingtonu, D. C. a má 155 miliónů knih. Národní knihovna České republiky je největší knihovnou v naší zemi. Soubor historické a novodobé literatury zde obsahuje více než 7 miliónů dokumentů s ročním přírůstkem 70 tisíc titulů.
Češi milují knihy. Ročně si v průměru koupí až jedenáct titulů. Z průzkumu pro nadaci manželů Gatesových navíc vyšlo najevo, že v České republice je v přepočtu na obyvatele nejvíce knihoven na světě. Za takto hustou síť knihoven vděčíme Masarykově první republice. V roce 1919 byl schválen zákon, jenž nařizoval každému městu i vesnici mít vlastní knihovnu. Knihovny ve městech i na vískách přežily okupaci, období normalizace i rozdělení společného státu. Nejvíce tak české knihovníky a knihovnice tíží finanční stránka. Kvůli nedostatku financí bylo od roku 2001 zavřeno 11 procent knihoven. Mimochodem, víte, kde je nejkrásnější knihovna na světě? Podle žebříčku, v němž hlasovali lidé z celého světa, je v pražském Klementinu, kde sídlí již zmíněná Národní knihovna ČR.
Po velice stručné historii knihovnictví a knih jsme se dostali až do současnosti. Pojďme se podívat do jedné české knihovny na venkově. Jedná se o knihovnu v Kostomlatech pod Milešovkou, která má téměř stoletou historii. Na knihovnickém postu se zde vystřídala řada knihovníků, ale i umístění knihovny v obci prošlo několika změnami. Současná knihovnice, paní Hana Bláhová (roz. Mengrová), začínala v roce 1962 s uspořádáním hromady knih v bývalém hostinském lokále. I přes stísněné prostory – jednu místnost bez sociálního zázemí, si návštěvníci knihovnu oblíbili.
V roce 2003 si knihovníci, manželé Hana a Miroslav Bláhovi, upravili přízemí ve vlastním rodinném domě pro účely knihovny. Prostředí i práci knihovny pochvalně hodnotili nejen návštěvníci. V roce 2004 získala Místní lidová knihovna v Kostomlatech pod Milešovkou státní cenu Ministerstva kultury ČR: „Knihovna roku 2004“, a to za nápaditou široce rozvinutou kulturní, vzdělávací a informační činnost, udržování a rozvíjení tradic při kultivaci veřejného života v místě, dlouhodobý nezištný osobní vklad knihovníků do kulturního života obce a jejich osobní angažovanost a iniciativu při modernizaci práce knihovny. Slavnostní vyhlášení se uskutečnilo v Zrcadlové kapli Klementina v Národní knihovně ČR. Manželé Bláhovi též obdrželi cenu „Knihovníci roku 2014“ a mnoho jiných ocenění.
Kostomlatská knihovna se zúčastňuje celostátních akcí – Noc s Andersenem, Březen – měsíc čtenářů, Knížka pro prvňáčka, Týden knihoven a dalších. Jsou pořádány besedy, setkání s autory, poznávací výpravy, výstavy, setkání bývalých učitelů a žáků školy, Drakiády.
S rozšiřujícím se knižním fondem byla časem potřeba mít pro knihovnu větší a technicky lépe vybavené prostory. V roce 2015 se k tomu naskytla příležitost – obec dokončila první etapu revitalizace centra obce z původního hospodářského dvora a hledalo se využití pro zbývající zemědělské objekty. Jejich rekonstrukce na komunitní centrum, jehož součástí je nová knihovna, začala v roce 2017. Nebylo to vůbec jednoduché, v jednu chvíli zůstaly pouze obvodové zdi, ale výsledek stojí za to. V Kostomlatech pod Milešovkou mají překrásnou moderní knihovnu a nutno říci, že si ji místní knihovníci po letech neúnavné práce pro své čtenáře opravdu zasluhují. V září roku 2019 proběhlo slavnostní zahájení provozu. Návštěvníci se netajili velkým obdivem a spokojeností, což dokládají zápisy v kronice komunitního centra. Tradičně výborná je spolupráce s místní mateřskou i základní školou a dalšími spolky v obci včetně klubu seniorek. Objekt je v celém rozsahu bezbariérový s vyhrazenými parkovacími místy. Řady čtenářů rozšířili noví zájemci, a to i přespolní.
Manželé Bláhovi patří mezi pravidelné účastníky setkání venkovských knihovníků: Co venkovské knihovny umějí a mohou. Od roku 1990 jsou členy SKIP (Svaz knihovníků a informačních pracovníků České republiky) a aktivně se účastní činnosti pracovního týmu Skupiny pro obecní knihovny. Paní Hana a pan Miroslav Bláhovi nám poskytli rozhovor.
Kdy se zrodila Vaše láska ke knihám?
MB: Moje matka byla velká čtenářka, a tak jsem každý týden navštěvoval knihovnu v rodné obci a moje síťovka nebyla nikdy prázdná. Knihy byly moje první okno do světa.
HB: V mém rodném domě byla (a stále je) knihovna v téměř každé místnosti. Otec byl na knihy velmi pečlivý, jeho seznamy knih mám ještě dosud, i když řada knih výpůjčkami prořídla.
Můžete uvést dětskou literaturu, kterou jste jako děti sami četli?
MB: První knihou, na kterou si pamatuji, byl dnešní mluvou řečeno komiks – seriál o Punťovi. Po něm následovala Biblická dějeprava, Hloupý Honza a pak již knihy jinošského věku – Hrdinný kapitán Korkorán, Rybaříci na Modré zátoce a samozřejmě Rychlé šípy.
HB: Moje dětství provázela kniha K. J. Erbena – Říkej si a hraj, která posloužila při výchově dalších generací, synů a následně vnoučat.
Jak moc čte dnešní mládež? Počítače jsou jistě velkou konkurencí knihám a časopisům.
Současná generace je spíše v zajetí elektronických lákadel. Ještě tak děti na prvním stupni ZŠ se věnují čtení, a to spíše dobrodružných knížek a komiksů. Je pár výjimek, kteří si půjčují i hodnotnější literaturu. Pro ty starší je to už spíše zbytečnost, všechno najdou na internetu. Přichází pak až jako studenti pro povinnou četbu.
Jaký literární žánr u Vás vítězí? Co sami čtete nejraději?
Kromě návodů na různá technická zařízení, která nás obklopují, tak zejména historické dokumenty a romány. V poslední době oba díly knihy roku Šikmý kostel od Karin Lednické. Je to historie regionu podobného tomu našemu. Podobné téma je i v románu Cejch od Zdeňka Šmída.
Kolik máte v současné době registrovaných čtenářů?
K datu 31. 12. 2020 to bylo 245 registrovaných čtenářů z toho 97 do 15 let. I když je v tom několik „přespolních“, tak na obec o necelé tisícovce obyvatel je to slušné „procento“.
Jistě jste v knihovně za dobu svého působení přivítali mnoho významných hostů. Můžete některé jmenovat?
Ještě v původních prostorách nás navštívil básník Jiří Žáček a také paní Markéta Zinnerová, známá spisovatelka a scénáristka. Autorskou besedu měla u nás i ve zdejším Výchovném ústavu paní Martina Drijverová. Účastníky další besedy „režírovala“ paní Věra Šimková – Plívová. Podařilo se nám zajistit i besedu se známým spisovatelem Vlastimilem Vondruškou. Až přátelský vztah jsme měli s nedávno zesnulým cestovatelem a spisovatelem panem Miloslavem Stinglem. Několikrát nás navštívili i zástupci samospráv z okolních obcí a naposledy i bývalý hejtman Ústeckého kraje pan Oldřich Bubeníček, kterému jsme ukázali nové Komunitní centrum s knihovnou. Na přátelské posezení při otevření Komunitního centra v závěru roku 2019 se dostavili i zástupci vedení Národní knihovny a Svazu knihovníků a informačních pracovníků. Významným hostem je však pro nás každý čtenář a návštěvník.
Jaké bylo stěhování knihovny do nových prostor v Komunitním centru? Těšili jste se na prostornější moderní knihovnu nebo se Vám nechtěla opustit ta „stará“, ke které se váže jistě mnoho pěkných vzpomínek?
Stěhování do nové knihovny bylo radostné i náročné zároveň. Konečně knihovna získala důstojné prostory pro pořádání takových akcí jako je Noc s Andersenem a besedy. Výhodou bylo, že jsme se podíleli na projektové přípravě nových prostor, které po všech stránkách vyhovují modernímu knihovnickému provozu. Vzpomínky na předešlá působiště určitě s notnou dávkou nostalgie zůstávají, ale vše je zachyceno v knihovnických kronikách, tak si to lze kdykoliv připomenout.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám mnoho zdraví a vitality nejen pro další knihovnickou práci.
Diana Jandečková Purnochová, redakce RegioRevue
Fotografie z nové knihovny v Kostomlatech pod Milešovkou
poskytli manželé Bláhovi
(úvodní foto: Posezení při besedách)
