Rodina je základem společnosti. Platí to stále na celém světě, i když se časy mění. Tím spíš v této době, která blízkým kontaktům příliš nepřeje. Dobrým příkladem k Mezinárodnímu dni rodiny, který připadá na 15. květen, může být následující příběh, chcete-li, malá rodinná sága.
S rodinou, o které bude řeč, jsem v kontaktu už pěknou řádku let a je pro mne vzorem v přístupu k výchově dětí. Mí tepličtí přátelé jich mají pět, tři dcery a dva syny. Narodili se jim v průběhu 13 let. Dnes už jsou všichni dospělí a jeden po druhém vylétají z rodného hnízda. Díky vzdělání jsou z nich manažerka, pedagog a hudebník, lékařka, inženýrka a právník. Přibyla už i další generace v podobě tří vnoučat. Momentálně je jich jedenáct, scházejí se, jak jen to jde včetně dovolených a bývá živo a veselo. Jak už to tak ve vícečetných rodinách bývá, musel si jeden každý z potomků pozornost okolí něčím zasloužit, což byla a je skvělá motivace k lepším výkonům. Vyplatilo se to na prospěchu ve škole, v mimoškolních aktivitách i při uplatnění v praktickém životě. Každé z dětí mělo své povinnosti v domácnosti a muselo je plnit.
Ani této rodině se během času nevyhnuly negativní události. Vážné onemocnění prodělala dcera a později i otec, a tak se o všechno musela postarat vedle svého zaměstnání učitelky v mateřské škole maminka. Rodinný klan to ještě více semklo, společnými silami vše zvládli a dál zvládají. Jsem přesvědčena o tom, že životní postoje dětí formovala na křesťanských zásadách dobře fungující rodina, kde nalezly a nalézají lásku, porozumění, podporu, úctu k sobě i ostatním, přátelství, pocit jistoty a bezpečí, sebepoznání, novou energii a zkušenosti, které si odnesly do vlastního života. Co víc si přát!
Připravila: L. Richterová
Foto: Rodinný archiv
