O to, co se děje s odpadními vodami z našich domácností, se mnohdy příliš nestaráme. Kanalizace je pro nás samozřejmostí a pokud někdo napojen není, má domácí jímku, nebo domácí čistírnu odpadních vod. Odvádění a čištění odpadních vod se ale v našem regionu řeší více než 800 let.
Archeologický průzkum prováděný zejména po roce 1990 v několika našich klášterech přinesl nové poznatky o vodovodních a kanalizačních systémech klášterních staveb. Pozornost, která byla už od středověku v klášterech věnována hygienické problematice, značně převyšovala míru obvyklou v jiných typech sídel. Archeologický průzkum shledává barokní klášterní kanalizace jako dokonale promyšlené a do dispozic budov pečlivě začleněné stavby, které musely být projektovány opravdovými odborníky.
Třeba každý cisterciácký klášter představuje podobný velmi promyšlený systém včetně respektování samočisticích procesů v rybníčcích. To platilo třeba pro klášter v Oseku u Duchcova, který byl založen začátkem 13. století. Zásobovaný byl vodou z pramenných jímek a na Oseckém potoce vznikl systém kaskády rybníčků.
Voda se rozváděla důmyslnými kanály se systémem hradítek. Splachovací záchody původně vypadaly tak, že pod jakousi latrínou protékala žlabem voda, která nečistoty odnášela do sedimentačního rybníčku, ze kterého byly občas vyklízeny husté kaly, odsazená voda šla dál do dalších rybníčků, kde nakonec byly i ryby. Vyčištěná voda byla přepouštěna do okrasného rybníčku na terasách opatské zahrady.
Na základě archeologických a speleologických průzkumů podzemí různých klášterů zjišťujeme zajímavé poznatky o systému jejich zásobování užitkovou, případně i pitnou vodou a odvádění odpadních vod, který vytvářel jednotnou, stavebně neoddělenou soustavu, doplněnou ještě o štoly sloužící k ochraně zdiva proti zemní vlhkosti a k větrání budov proudícím vzduchem.
Splašková kanalizace ve středověku neexistovala. Po ulicích vedly otevřené příkopy, do nichž se vylévalo vše, co bylo tekuté, a tak se snadno šířily nemoci a obtížní hlodavci. Městy se zejména v létě šířil nesnesitelný zápach. To vedlo k potřebě stavby uzavřených kanalizací, nejprve mělkých a jen někde krytých, později již skutečně zděných a odvádějících i dešťové vody z ulic a střech. Tyto kanalizace obvykle končily v blízkých vodotečích, někdy v rybnících nebo odpadových jámách.
Nálezem a dokumentací nejstaršího pánského záchodu se může pyšnit město Most. Větší města i obce měly obvykle stokové sítě jen ve středu území, a to hlavně pro odvádění srážkových vod. Odvodňovací příkopy byly běžné podél komunikací a sloužily obvykle i splaškovým vodám. Žumpy nebo septiky byly jevem výjimečným.
Ještě v roce 1962 mělo v ústeckém okrese 20 obcí celkem 159 km kanalizace. Čistírny odpadních vod zde byly jen čtyři. V okrese Děčín byly v šedesátých letech kanalizace jen ve 25 obcích ze 64, stoková síť měla 314 km a nebyla zde žádná čistička odpadních vod.
Město Litoměřice bylo ve středověku napojeno na Pokratický potok, který byl žlaby a potrubím přiveden na náměstí do kašny a přepad pak odváděl nečistoty do hradebního příkopu a do Labe. To byl tehdy zcela běžný postup a Labe bylo všeobecně považováno za odpadní stoku, která vzhledem k velké vodnosti všechno unese.
Problémy s odváděním a čištěním odpadních vod měli lidé i na Českolipsku. Okresní město mělo z poloviny 19. století dvě stoky pro povrchové odvodnění, stavěly se z pískovcových bloků a ústily do Ploučnice. Na ně navázal novější systém, který se stavěl v letech 1910 až 1930. ČOV byla zprovozněna až v roce 1978. Do vyhlášené rekreační oblasti Máchova jezera se kanalizace přivedla až po roce 1967.
Ani na Liberecku nebyla situace jednoduchá. V tomto významném průmyslovém městě byly dílčí kanalizační větve svedeny do Nisy, kanalizaci stavěla firma Lanna ve 20. letech. V 50. letech byla postupně zřizována zařízení k čištění městských splašků, průmyslové závody měly alespoň zčásti svoje čistírny. Městská ČOV společná pro Liberec a Jablonec byla nakonec postavena v 90. letech. Odpadní vody z Jablonce jsou sem přiváděné zvláštním přivaděčem, zčásti štolou lámanou ve skále.
Dnes společnosti skupiny Severočeská voda spravují v obou krajích na dvě stovky čistíren odpadních vod, které ročně vyčistí neuvěřitelných 83 miliard litrů odpadní vody. Na kanalizaci je napojen téměř milion obyvatel severních Čech a délka kanalizační sítě činí více než 4 000 kilometrů, tedy jako vzdálenost od nás třeba do Íránu.
Kanalizace v Litoměřicích
Kanalizace v královském městě je využívána již od středověku. Byla svedena do Pokratického potoka. Potok protékal pod hradební zdí a tvořil tak zároveň hradební příkop. Postupem času se začal překlenovat mosty. Na fotografiích Lukáše Havlíčka vidíme, jak byla kanalizace vedená venku v místech pod hradbami. Dvě fotografie pak zobrazují kamennou stoku v podzemí pod ulicí Krupka a Michalská.
