Pro pana Jiřího Kabourka z Bořislavi na Teplicku je osmdesátka, kterou slavil v dubnu, pouze číslo. Jeho aktivní život se točí kolem sportu, i díky němu je stále fit. Muž, který ctí sokolské tradice, dlouhá léta učil v Bystřanech, z nichž se přesunul na teplickou ZŠ Buzulucká, kde vyučoval, zástupcoval a nakonec zastával funkci ředitele. Sám je pyšný na to, že se mu podařilo v závěru své profesní kariéry prosadit a realizovat vybudování spojovací chodby mezi školními pavilóny a centrální šatny. Zároveň měl řadu mimoškolních sportovních aktivit: zasloužil se o rozvoj sportu v Bystřanech, kde založil TJ Sokol Bystřany a oddíly volejbalu a stolního tenisu, stál také u zrodu pinčesu v Bořislavi. Pan Kabourek se mimo jiné výrazně přičinil o vznik Asociace školních sportovních klubů okresu Teplice. Byl po založení jejím předsedou až do odchodu do důchodu. V současné době je trenérem bořislavské pinčesové mládeže, navíc občas hraje za tamní Sokol mistrovské zápasy mužů. Je potřeba napsat bez okolků: Kabourek je nezmar!
Jak je pro vás důležité se pořád hýbat a být aktivní?
Moc. Prodlužuje to život! Pečuji o zahradu v Bořislavi, kam jsem se oženil před 53 roky. K tomu hraji stolní tenis, trénuji mládež.
Sport k vám patří od dětství?
Byl jsem dítě z vesnice, vyzkoušel jsem všechny možné sporty. Po válce lidi tíhli ke sportu, mě chytl na študiích tělocvik. Byl jsem hodně aktivní, to mám po otci.
Aktivista jste byl později také jako učitel.
Mně to prostě bavilo. Snažil jsem se zajistit pro děti co nejlepší podmínky, aby se mohly věnovat sportu.
A jaké jsou nyní pro děti podmínky ke sportu, který je hodně finančně náročný? Je podporovaný dostatečně státy a městy?
Myslím, že ano. Ale bohužel se objevují různé dotační kauzy, teď zrovna ta s Peltou. Ty potom pohledu na dotace škodí. Musím chválit teplický magistrát za to, jak pečuje o školství. Školy jsou nádherné, moderní, stejně tak i přilehlá hřiště.
Podařilo se Vám prosadit založení Asociace školních sportovních klubů. Proč to pro Vás bylo důležité?
Díky tomu byla řada dětí vedená na školách ke sportu. Je dobře, že to vydrželo, že stále funguje celá řada školních akcí. Zažil jsem na školních sportovních akcích hodně dobrých dětí, kteří to někam dotáhli. Měl jsem třeba i Martina Fenina, který si zahrál fotbalovou bundesligu. V ping pongu Kubu Berana, který pak hrál za Teplice divizi. A Vláďa Nevrkla se tenkrát ve stejném sportu dostal až do druhé ligy v Jablonci.
Souhlasíte, že v současnosti je pro to, aby děti sportovaly, důležitá především výchova rodičů?
Určitě! Ale je to těžké. Podnikatelé nemají na své potomky čas, všeobecně mladí rodiče chtějí hodně vydělávat, budovat kariéry. Přitom rodina je základem pro to, aby děti sportovaly, aby něco dělaly. V současné době je těžké děti u sportu udržet, mají mnoho lákadel. I vinou tohoto jsou úplně jiné, než jsme byli my. Žijí v blahobytu, chtějí mít vše hned. Ale tak to nejde, musí si řadu věcí zasloužit.
Všímáte si, že některé děti berou sportování jako povinnost?
Je to tak. Ne všechny děti hrají jen proto, že samy chtějí. Někdo přijde pouze z popudu rodičů, příliš ho to nebaví. To se brzy pozná. Dítě, které sport miluje, ho hraje i po tréninku.
Hodně diskutovaná byla v posledních měsících „kauza Stloukal“; hokejový trenér Techniky Brno měl ke svým 15letým svěřencům hodně arogantní proslov, ve kterém byla spousta vulgarit. Zaznamenal jste ho?
Ten přístup se mi nelíbil. Určitě je potřeba být na dítě přísný, ale nemůže tam být arogance a vulgární slova. Trenér a učitel musí být pro děti vzorem, to platilo dříve, platí dnes a bude platit stále. Vždyť vzpomeňte na své dětství a na učitele ve škole.
Ano, je to tak, jak říkáte. Jak by to mělo s výchovou dětí ve sportování být podle Vás?
Především je nutné každé dítě posuzovat individuálně. Na někoho platí tvrdší ruka, někdo potřebuje být naopak pořád chválený. Je to dlouhá a náročná práce, která vyžaduje souhru trenéra, rodičů a učitele. A každý z nich má při vedení dítěte ke sportu své nezastupitelné místo. Pro toho, kdo má sport a děti rád, je to ale zároveň práce radostná.
V Bořislavi stále trénujete mládež stolní tenis. Kolik máte v oddílu dětí?
Osm. Bylo jich více, ale na vesnici je těžké sehnat děti do klubu. Navíc je málo dobrovolných trenérů. Já třeba nikdy nechtěl za tréninky peníze. Zadarmo to nikdo dělat jen tak nechce. Navíc současná mládež nemá trpělivost, pokud hned nedosáhne výsledků. Ale k těm je potřeba čas, věnovat se tomu, co člověk dělá.
Celkově ale máte ve vesnickém klubu stolního tenisu hodně sportovců, že?
To ano, základnu máme poměrně širokou: 24 mužů a 8 mládeže. Pravidelně máme v soutěži nejméně 4 mužstva mužů. Jen nás trápí náš sál, který je z počátku minulého století. Potřebovali bychom, aby byl širší o metr. Naštěstí máme na krajskou soutěž povolení od krajského svazu.
Děkuji Vám za rozhovor a do dalších let přeji mnoho radosti ze sportování a také z Vaší trenérské práce na vesnici.
(red.)
