Budoucnost vzdělávání

Jaké je české školství?

I přes různé problémy na tom není nijak zle. Podle mezinárodních šetření¹⁾ jsou výsledky našich žáků spíše nadprůměrné, byť ke špičce se neřadí. Na čele žebříčku jsou státy východní Asie, tedy státy s odlišnou kulturou, ke které patří vysoké nároky na poslušnost, kázeň a také úcta k autoritám. V Evropě je na špičce Finsko, ale i to je dost specifické: prestiží učitelského povolání a odvahou k rozsáhlým experimentům. Rozhlížejme se po okolí, ale zůstaňme sví. My máme solidní tradici a strukturu školství, řízení resortu je funkční a akceschopné, spousta učitelů chápe své povolání jako poslání a hlavně: pro velkou většinu společnosti je vzdělání velmi významnou hodnotou. Na vavřínech však spát nemůžeme.

Co našemu školství chybí?

Svoboda. Nejsem pro anarchii, ale vyšší autonomie škol by umožnila školám s nadšenými a ambiciózními učiteli jít svou specifickou cestou. Mnozí učitelé jsou opravdu tvořiví a chtějí pro žáky vymýšlet a do života uvádět atraktivní metody výuky.

Žáci. Někde je to tak doslova – některé školy jsou poloprázdné. Jinde žáci jsou, ale schází jim motivace. Bohužel stále více žáků se snaží školou nějak (co nejsnadněji) proplout a nejde jim o skutečné vzdělání. Klidně se spokojí se čtyřkami. Motivovat je – to je pro nás učitele výzva.

Učitelé. Psychická náročnost a nízká prestiž příliš mnoho zájemců o učitelské povolání do školy nedovedou. Mladých učitelů je málo. V systému zůstali jednak ti skalní, pro něž je povolání posláním, a pak také ti, kteří by se jinde těžko uplatnili. Tedy dvě dost rozdílné skupiny. I proto je třeba, aby ředitelé měli možnost výrazně diferencovat jejich odměňování.

Peníze. Ačkoli se v posledních letech situace výrazně lepší, přece jen ve srovnání se státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vydáváme na vzdělání stále jen malou část hrubého domácího produktu. Reforma financování regionálního školství (ačkoli k ní mám i výhrady) je dobrým nástrojem ke zkvalitnění výuky, protože umožní její vyšší individualizaci.

Kam je vhodné směřovat?

K individualizaci. Přestože je naše školství centrálně řízené, jsou ve výsledcích velké rozdíly. Pražské školy dopadají v šetřeních mnohem lépe než ty v Ústeckém kraji; žáci, jejichž rodiče jsou úspěšní a vysokoškolsky vzdělaní, dosahují mnohem lepších výsledků než žáci rodičů se základním vzděláním. Za tohle ale školy nemohou. Je to způsobeno možnostmi a ambicemi jednotlivých sociálních skupin. Přesto bychom ale měli směřovat k tomu, abychom každému žáku umožnili rozvinout jeho potenciál. Toho lze dosáhnout individualizací vzdělávání. Takový přístup je drahý. Věřím, že zlevnění pomohou moderní technologie.

K všeobecnému vzdělání. Z populačního ročníku jde po maturitě studovat vysokou školu asi 65 % mladých lidí. Z nich má za sebou 24 % gymnázium a 41 % SOŠ. Přitom odborné školy mají takové složení předmětů, aby své žáky připravily do praxe. Nemíním absolventům SOŠ bránit v přístupu k vyššímu vzdělání, ale soudím, že výše uvedený procentuální poměr by měl být obrácený. Stát by ušetřil (gymnázia jsou podstatně levnější než odborné školy) a žáci by pro studium byli lépe připraveni.

K celoživotnímu učení. Stále zrychlující rozvoj technologií a vývoj společnosti způsobuje, že člověk nevystačí se znalostmi nabytými ve škole po celý život. Kdo chce být úspěšný, musí se pořád učit. Stát má pro to vytvořit podmínky. Třeba i tím, že školy budou fungovat jako centra vzdělanosti pro všechny věkové kategorie.

Co jsme objevili během karantény

Uzavření škol kvůli epidemii COVID-19 přineslo řadu problémů a těžkostí. Má ale i pozitivní dopady. Přimělo totiž učitele využívat technologie, kterým se někteří dlouho bránili. Teď jim nezbývá nic jiného, než se je naučit zvládat. A objevují jejich možnosti a výhody. To je dobře!

Kladem také je, že učitelé jsou nuceni učivo redukovat a vybírat to opravdu podstatné – základní. A to je taky dobře!

Nejdůležitějším přínosem současné koronavirové situace pro žáky je její výchovný aspekt. Žáci vidí vlnu solidarity ve společnosti, semknutí se. A co víc – mnozí se aktivně zapojují a pomáhají potřebným. To je skvělé.

RNDr. Zdeněk Bergman, ředitel Gymnázia Teplice