Požární sport není veřejnosti moc známý, ale je velmi zajímavý a všestranný. Kroužek hasičů mohou navštěvovat děti od 3 let, které se účastní závodů v kategorii přípravka. Starší děti jsou zařazeny dle věku do kategorie mladších a starších, které jsou smíšené, následují kategorie dorostu a dospělých, které jsou rozděleny na dívky a chlapce, respektive ženy a muže.

O požárním sportu

Duchcovská družstva mladých hasičů vedou ve svém volném čase samé ženy, Kateřina Kopencová, Hana Fuchsová, Zuzana Tichá a Jana Víchová. Co vše učí? Nejmenší děti se seznamují s hadicemi, proudnicí, ale i přihlížejí tréninku ostatních kategorií a sledují obratnost a zručnost starších kamarádů. Na kroužku se učí vázat uzle, poznávají topografické značky, vzdělávají se v oblasti zdravovědy. Samozřejmě se dozví, i co se jakým hasícím přístrojem hasí. Tyto všestranné znalosti děti využijí v Závodu požárnické všestrannosti a ve štafetě CTIF. Kategorie mladší a starší dále trénují štafetu 4x60m s překážkami – děti musí zvládnout přeběhnout kladinu, překonat bariéru, přenést hasicí přístroj a zapojit hadice do rozdělovače a poté se spojenými hadicemi a proudnicí doběhnout do cíle. Další oblíbenou disciplínou je požární útok – družstvo musí nejprve postavit na základnu potřebné nářadí. Každý závodník má přesně určeno, co kam má zapojit. Cílem této disciplíny je v co nejkratším čase zvládnout sestavit hadicové vedení a pomocí hasičské stříkačky a zapojených savic nasát vodu z připravené kádě a co nejrychleji nastříkat požadované množství vody do připravených terčů. Tato disciplína je pro děti zábavná, ale i velmi náročná. Je potřeba rychlá souhra všech členů družstva. Všechny disciplíny jsou součástí okresních, krajských i republikových kol hry Plamen a závodů Stimax Cup. Každý může běhat i jako jednotlivec, malé děti 60 m s překážkami a starší pak 100 m s překážkami. Stimax Cup jsou závody, ve kterých děti mají také možnost ukázat, jak mají natrénované právě tyto individuální disciplíny. Kromě postupových soutěží hry Plamen a závodů Stimax Cupu se v našem kraji pořádá spousta pohárových soutěží, nejčastěji v požárních útocích.

Hasič s nadšením

Rozhovor s Adamem Šípem

Duchcov se nemůže pochlubit známými sportovci. Ani 14letý Adam Šíp, žák 9. třídy duchcovského gymnázia patrně nikdy nebude plnit sportovní stránky, i když mu na krk budou věšet jednu medaili za druhou. Rozhodl se totiž pro požární sport, který téměř vůbec není medializovaný. Usměvavý Šíp v minulém roce dosáhl v kategorii mladších dorostenců dvakrát na titul vicemistra, startoval také na světovém šampionátu. Není proto divu, že jeho počínání ocenil i starosta města Duchcov Zbyněk Šimbera. Mladého sportovce si pozval na radnici, aby mu osobně poblahopřál ke skvělým výsledkům.

Malí kluci většinou zkouší fotbal, hokej. Jak ses dostal k požárnímu sportu, Adame?

Bydlíme kousek od duchcovské hasičárny, kde jsem vždy obdivoval velká hasičská auta, ale i hasiče v oblecích. Se školkou jsme šli navštívit místní hasičárnu, moc se mi tam líbilo, vše mě zajímalo. Zjistil jsem, že existuje kroužek malých hasičů, o který jsem měl velký zájem. Kroužek jsem začal navštěvovat v roce 2010, kdy mi bylo 5 let.

A zkoušel jsi i nějaký jiný sport?

Začal jsem chodit na atletiku, byl jsem členem AK Duchcov. Stíhal jsem atletické i hasičské závody zároveň až do roku 2017. Později jsem si musel vybrat – hasiči, nebo atletika. Hasičský sport vyhrál, dělám to od mala, byla to jasná volba.

A byla to určitě správná volba, vždyť v minulém roce jsi posbíral spoustu vavřínů!

Minulý rok byl pro mě zatím tím nejlepším. Zúčastnil jsem se třinácti závodů po celé republice. Některé závody byly součástí Českého poháru, kde jsem se celkově umístil na třetím místě. Navštívil jsem Příbram, Jablonec nad Nisou, Pardubice, Prahu, Třebíč, Svitavy, Brno, Bludov, Kamenec, Široký důl. V sedmi závodech jsem se umístil na bedně, třikrát jsem byl do devátého místa.

Nezapomeň na republikový šampionát, který se konal v Ústí nad Labem!

Na něj jsem se kvalifikoval díky dobrým umístěním v republikových závodech ve výstupu na věž do prvního poschodí. Byl jsem druhý, dokonce i v běhu na 100 metrů s překážkami jsem získal stříbro.

Paráda! Ale zlatá unikla jen o setiny, viď?

To je pravda, ale vyhrál můj kamarád. Přál jsem mu to. I tak jsem si závody moc užil. Bylo pěkné, že jsme se s kamarády navzájem motivovali a podporovali.

A ještě nějaké úspěchy, byly?

Reprezentoval jsem Ústecký kraj i na mistrovství republiky dorostu. Byli jsme druzí v běhu na 100 metrů s překážkami a třetí ve dvojboji.

Takže vše úplně parádní.

Úplně vše ne. Na závodech v Ostravě jsem si vyzkoušel jízdu sanitkou do nemocnice. Spadl jsem z věže. Takže mé úspěchy a zážitky ze závodů byly opravdu pestré.

Samostatnou kapitolou je mistrovství světa. To musel být zážitek!

Byl! Šampionát v Saratově byl velkolepý, požární sport je v Rusku na vysoké úrovni. Samotné zahájení na stadionu bylo ohromujícím a nezapomenutelným zážitkem. Byl jsem závodníkem a fanouškem zároveň. Největší zážitek byla přítomnost na stadionu u pokoření světového rekordu v běhu na 100 metrů, který zaběhl náš český reprezentant Daniel Klvaňa v kategorii mužů. Tohle MS bylo hodně výjimečné tím, že se konalo společně s dospělými. Umístění jsem neměl nejlepší. Vím, že umím zaběhnout lépe, ale říkám si, že jsem teprve na začátku, že to půjde nahoru.

Když tak počítám tvé úspěchy, tak ti chybí zlato z nějakého velkého podniku. Takže tento rok je cílem zlato?

Postoupil jsem z kategorie mladší do kategorie střední. Budu soupeřit s o rok staršími kamarády. V běhu se pro tento rok nic nemění, ale ve výstupu na věž už budu běhat se žebříkem od startu. Bude potřeba hodně trénovat a zlepšovat techniku, abych si udržel krásná umístění. Budu se snažit, třeba to zlato přijde.

Jak to vypadalo přes zimu? Předpokládám, že jsi nezahálel.

Zimní příprava je pro mě hodně důležitá, abych byl připravený na závody a soustředění. Chodím do posilovny i do tělocvičny. Občas si jdu s kamarádem zaboxovat. Určitě nezapomínám ani na techniku, například zapojování rozdělovače.

Ty prý trénuješ v zimě i lezení. Dokonce doma, je to pravda?

Mám postavenou věž doma na zahradě, sestavil jsem ji s tátou, tak mohu běhat každý den, má požadované rozměry. Když vyjde počasí, jezdím do Teplic, protože doma nemám běžeckou dráhu. Věnuje se mi Jakub Pěkný, který už několikrát vyhrál mistrovství světa. Od ledna máme každý měsíc víkendová soustředění s reprezentací v Příbrami, která jsou zaměřená na věž a fyzičku. Musím makat, chci se totiž udržet v reprezentaci.

A další cíle?

Chtěl bych vyhrát republiku v lezení na věž. To je moje nejoblíbenější disciplína. Čeká mě hodně závodů po celé republice, bude to náročné. Když se mi bude dařit, budu mít možnost být členem reprezentačního družstva, které pojede do chorvatského Čakovce na mistrovství světa.

Co tě kromě požárního sportu ještě baví?

Rád si zajdu ven s kamarády, hodně cvičím v posilovně a běhám. V zimě rád jezdím na snowboardu, rád si zahraji stolní tenis a florbal, není mi cizí kolo ani brusle. Teď chodím na box, který mi pomáhá zlepšit třeba výbušnost do startů, mít rychlejší ruce a sílu. Jinak na jiné sporty nezbývá čas.

Jaké sportovce obdivuješ?

Obdivuji všechny hasiče, kteří si jdou za svým cílem a něco dokázali, ale asi nejvíc obdivuji mého trenéra Jakuba Pěkného.

Byl jsi už u nějakého opravdového požáru?

Je mi teprve 14 let, takže na výjezdy ještě nesmím.

A chtěl bys být profesionálním hasičem?

Chtěl! Věnuji se tomu od mala, chtěl bych pomáhat ostatním lidem.