Při silnici ze Sobědruh do Bohosudova na Teplicku se nacházejí dvě významné památky. Jednou je pamětní místo pochodu smrti z konce druhé světové války, druhou pak zbytky kostela svatého Prokopa. Stavba nestála původně osamocena v polích, ale jednalo se o farní kostel uprostřed vsi Kirchlice.
Dnes už neexistující Kirchlice nepatřily k obyčejným zemědělským osadám jako většina vesnic té doby. Obývali je totiž horníci těžící v nejbližším okolí cínovou rudu a hutníci, kteří ji zpracovávali. Ve 14. století, kdy se těžba cínu v okolí Krupky začala intenzivně rozvíjet, získávala se rudnina též rýžováním. Bylo totiž snazší překopat náplavy pod Krupkou, kam voda po staletí zanášela vymleté horniny z horských strání, než zdolávat tvrdou skálu. V okolí Kirchlic se vyskytovaly větší i menší jámy a haldy zeminy, porůznu rozseté tam, kde nálezci očekávali šťastné místo pro své podnikání. Kopali a přebírali získaný materiál a ten pak vozili k potůčkům a stružkám s tekoucí vodou. V nich měli na dně připraveny z větviček a dřev zátarasy, přes něž voda přetékala a přeplavovala tak lehčí materiál. Těžší rudnina se zachycovala u dna a byla pak odvážena k další přebírce, drcení a tavení.
Kostel svatého Prokopa nebyl jen dominantou okolí, ale živým místem, kam o nedělích a svátcích chodívali zbožní horníci a kde jim zvon též určoval čas. V průběhu první poloviny 17. století ale vesnice záhadně zanikla, aniž bychom přesně znali důvod. Nic však nenasvědčuje tomu, že by byl zánik způsoben nějakým násilným způsobem nebo požárem. Ves tak byla opuštěna zřejmě pokojně, snad z důvodů ekonomických či poznamenána nějakou epidemií. Každopádně z celé obce zbyl pouze jen kostel. Ještě ve dvacátých a třicátých letech 20. století se památná stavba nacházela v daleko zachovalejším stavu – s klenbou, malbami, venku s hroby a to vše obehnáno zdí. Počátkem druhé světové války však kostel vyhořel a navíc jeho poddolované zdi popraskyly. Od té doby jen trosky připomínají osudy našich dávných předků. Snímek ještě poměrně zachovalého starého kostela svatého Prokopa, jehož nejstarší část byla vybudována na přelomu 13. a 14. století, vznikl přibližně v roce 1895.
Pavel Kovář
