Chce-li člověk v životě něčeho dosáhnout, je k tomu nutný nejen talent, ale také cílevědomost a píle, a to již od útlého věku. Takovou dívkou je šestadvacetiletáAneta Loskotová. Pochází z Teplic, studuje operní zpěv a přitom stíhá ještě řadu věcí.Je členkou Nadace Slza zvířat a věnuje se interaktivnímu divadlu pro děti v Brně.
Kdo vás ke zpěvu přivedl a vedl vaše první kroky v tomto směru?
Zpívala jsem sama odmala. Od 11 let jsem docházela na hodiny zpěvu do ZUŠ Teplice. Ale ke klasickému, potažmo opernímu zpěvu, mě přivedla Anna Hlavenková z teplické konzervatoře. Byla jsem po gymnáziu na vysoké škole a zjišťovala jsem, že spíše než učit někoho gramatiku nebo hudební teorii, by mě bavilo umění. Anně Hlavenkové jsem zazpívala a k mému překvapení mi řekla, že mám potenciál pro operní zpěv. Zprvu se mi ta myšlenka zdála humorná, měla jsem tenkrát zájem spíše o rock a muzikály. Přesvědčila mě, ať to zkusím. Pak už jsem se přistihovala, jak si doma pouštím árie a dotýká se mě to. V Bratislavě jsem měla velké štěstí, že mě na Vysokou školu múzických umění přijali, aniž bych měla konzervatoř.
Měla jste v dětství i jiné zájmy? Co muselo jít stranou?
Odmala jsem se paralelně věnovala zpěvu a herectví. Protože mám maminku klavíristku, docházela jsem také na hodiny klavíru. Nikdy jsem ale nebyla do ničeho nucena. Naopak, myslím, že se mamince ulevilo, když jsem nastoupila nejprve na učitelství, protože ví, jak těžké je prosazení se v uměleckém světě a zároveň ví, že nejsem tak docela loktař.
Máte za sebou úspěšné bakalářské studium na Pedagogické fakultě UJEP, na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě v oboru mezzosoprán a ve vzdělávání stále pokračujete. Kolik času denně zpívání věnujete?
Ideálně dvě hodiny. Záleží, jaký studuji repertoár. Studium zpěvu není jen o zpěvu. Musíte umět cizí jazyky, mít kondici, být schopni učit se nové party…
Většina vašich vrstevníků má jiné zájmy, už nastoupili profesní kariéru, založili rodinu… Nemrzí vás to?
Opera znamená velmi trpělivou cestu. Kdybych se ji snažila uspíšit, nedosáhla bych ničeho. Obvykle z cest neuhýbám. Samozřejmě jsem si zažila krušné chvíle, ale ty mě formovaly jako člověka. Přátelé především z neuměleckých kruhů se skutečně usazují, s nikým se neporovnávám a ani se momentálně necítím na založení rodiny. V tomto smyslu těžím ze současné doby, která má sice mnoho chyb, na druhé straně umožňuje rozvíjení se, bourá konvence a ženy se nemusí cítit provinile, pokud profesně touží něčeho dosáhnout.
Celý rozhovor s Anetou Loskotovou najdete v měsíčníku RegioRevue 12/19. Pro čtenáře je magazín k odebrání zdarma na mnoha distribučních místech – nejčastěji obecní a městské úřady, turistická infocentra a knihovny. Přejete-li si měsíčník dostávat na vaši adresu volejte 602 426 526 nebo: asistentka@agenturais.cz
