PRŮMYSLOVÉ A ARCHEOLOGICKY VÝZNAMNÉ NEŠTĚMICE
První písemnou zmínku o Neštěmicích nalezneme v listině knížete Bedřicha z roku 1188, kde se o vsi hovoří jako o Neschemici. Až do poloviny 19. století představovaly Neštěmice nepříliš významnou zemědělskou obec. Když však 29. března 1845 přišla nebývale velká povodeň a Labe stouplo téměř o 10 metrů, našli sedláci po opadnutí vody na svých pozemcích značné množství vyplavených keramických nádob vynořujících se z písku. Došlo tak k odkrytí rozsáhlého pohřebiště z období lužické kultury, které vzniklo někdy před 3 000 lety. Některé ze zachráněných kusů skončily v pražském Národním muzeu, kde jsou uloženy dodnes. Také v pozdějších dobách se Neštěmice ukázaly jako bohatá archeologická lokalita. Právě z prostoru podniku Tonasa pocházejí četné nálezy keltskogermánského původu ze 2. století před naším letopočtem a právě tak i slovanské pohřebiště z 9. až 10. století.
V roce 1888 stávalo v Neštěmicích pouze 40 domů s 223 obyvateli, ale roku 1913 se již jednalo o 223 domů, v nichž žilo více než 3 tisíce obyvatel. Tento značný nárůst způsobila změna charakteru obce. Postavením cukrovaru v letech 1890 až 1893 a Solvayovy továrny na výrobu sody v letech 1905 až 1908, se z původní zemědělské obce, která až do roku 1894 neměla ani vlastní poštu, stalo význačné průmyslové centrum. Cukrovar zaměstnával na 800 dělníků a ročně produkoval přes milion tun surového cukru, který se rovněž exportoval do celého světa. Neštěmická chemička pak vděčí za svůj starý název belgickému chemiku Ernstu Solvayovi (1838 – 1922), k jehož největším objevům patřil nový a poměrně jednoduchý způsob výroby sody z vápence, soli a koksu. Až do konce osmdesátch let 20. století zahrnovala zdejší hlavní náplň výroba sody a dále se zde též vyráběly chromové soli, chlorid vápenatý, chlorid amonný, posypové soli a mořidla na dřevo. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století se v neštěmickém závodě AKO vyráběly fotografické desky, filmy i lučebniny.
V polovině 19. století dorazila do Neštěmic železnice, která tuto lokalitu spojila s Ústím nad Labem, Prahou, Podmokly u Děčína i s Drážďanami. Od roku 1915 byla z Krásného Března do Neštěmic prodloužena trať úzkorozchodné tramvaje, čímž došlo k napojení na síť ústeckých elektrických drah. Další rozsáhlá výstavba, započatá v roce 1967, změnila tvářnost obce, která v roce 1970 získala statut města. V roce 1986 došlo k připojení Neštěmic do Ústí nad Labem, ale zůstalo zde sídlo úřadu městského obvodu. Na kolorovaném snímku z počátku 20. století spatříme celkový pohled na Neštěmice a zdejší údolí Labe.
Pavel Kovář
