Zástavba Mlýnské ulice v Teplicích vznikala postupně při staré silnici z Teplic do Prahy již od první čtvrtiny 19. století, přičemž vytvořila spojnici mezi lázeňskými Teplicemi, lázeňským Šanovem a předměstím při Pražské ulici směrem na Bystřany. Za své pojmenování vděčí bývalým třem mlýnům, stávajícím tehdy na březích Kočičího potoka, který původně protékal zcela volně směrem od dnešních Císařských lázní, kde stával tzv. horní mlýn, a dále při silnici až k hotelu Neptun, kde se jeho vody vlévaly do potoku Bystřice.
Vznik a ráz Mlýnské ulice byl dán přírodnímí podmínkami, neboť byla vklíněna mezi okolní kopce. To se také stalo příčinou malebného zakřivení obou domovních front. Přestože zástavba zahrnovala zcela běžné domy, stály zde rovněž některé objekty, které vynikaly pozoruhodností architektury i dalšími neobvyklostmi. K nim patřily například domy Pomněnka a Český dům. Stavení nad severním svahem kopce měla své dvorky a sklepy zahloubené do skalního úbočí. Jeden z domů, hned pod lékárnou, měl dokonce i neorenesanční prvky. Směrem do centra Teplic stoupala od Šanova paralelně s Mlýnskou ulicí dnes již zcela zaniklá Malá Mlýnská. Při pohledu na náš snímek, pořízený v roce 1974, se Malá Mlýnská nacházela vpravo od zdejší ulice za stávajícími domy. Zástavba obou ulic vynikala množstvím obchůdků, krámků, hospůdek i nejrůznějších služeb.
Do této poměrně zajímavé čtvrti, kde též bydlely některé zajímavé osobnosti, zvláště spisovatelé, básníci a hudebníci, nechtěl nikdo nic moc investovat, a tak stále více po druhé světové válce chátrala. Nejprve docházelo k odbourávání jednotlivých domů, na jejichž místech vznikaly proluky a v sedmdesátých letech 20. století se postupně zbořila celá zbývající zástavba. Při pohledu na náš snímek nejprve padla pravá a potom i levá část domovních front. V tomto údolí mezi Letnou a Havlíčkovými sady se pak započalo s výstavbou lázeňského komplexu, který však nebyl nikdy dokončen.
Pavel Kovář
