Německý básník J. G. Seume pocházel ze sousedního Saska, kde se narodil 29. ledna roku 1763 v rodině rolníka. Život plný neklidu a dramatických událostí přivedl někdejšího nadaného studenta k armádě a rovněž do nejrůznějších částí světa. Svoji pokrokovou literární činností, v níž hájil lidskou spravedlnost, si od osmdesátých let 18. století získal jméno a sympatie také díky myšlenkově velmi závažné a v mnohém dodnes živé tvorbě. Roku 1808 Seume vážně onemocněl, takže krutá ledvinová choroba muže plného energie a optimismu změnila na zhrouceného a zlomeného člověka. Proto v roce 1810 dvojice jeho přátel – Elisa von Recke a Ch. A. Tiedge, přemluvila vážně nemocného Seumeho k léčení do lázní v Teplicích, kam dorazil v květnu 1810.
V nejstarších českých lázních dobrého jména se Seume ubytoval jako „soukromý učitel“ z Lipska v hotelu Zlatá loď nedaleko Knížecích lázní. Před hotelem se nacházela bývalá Špitální zahrada a samotný hotel stál na úpatí svahu pod Královskou výšinou, což je dnešní Letná. Lázeňský lékař dr. Ambrozy označil sice jeho zdravotní stav už za beznadějný, ale přesto mu předepsal přísnou životosprávu a léčbu v původních, dnes již neexistujících Kamenných lázní. Cesty z Teplic do Šanova tak patřily k posledním Seumeho procházkám, než zůstal upoután na lůžku a 13. června 1810 ve věku 47 let na pokoji hotelu Zlatá loď v Teplicích zemřel.
J. G. Seume byl pochován 15. června na dnes již dávno zaniklém hřbitově v Lípové ulici hned u kaple za účasti jeho přátel, obyvatel města i lázeňských hostů. Po Seumeho smrti zajistili jeho přátelé náhrobek, který zde najdete i dnes. Kromě toho jeho přítelkyně Elisa von Recke s dalšími přáteli usilovali o zřízení Seumeho pomníku v místech jeho dlouholetého působiště – v Lipsku. Dříve však došlo k jeho postavení v Teplicích, třebaže na jeho odhalení se zde čekalo až do roku 1895.
Na snímku z konce 19. století spatříme hotel Zlatá loď, ve kterém slavný básník roku 1810 zemřel. Tento hotel pak stál až do roku 1939, kdy byla provedena jeho demolice polskými válečnými zajatci.
Pavel Kovář
